Freiheit

My, co jsme vyrůstali v době politických procesů v padesátých letech 20. století o „vylepšování" fotografií víme odmala. Ať už to bylo mizení lotrů (Slánský, Clementis) po pravici i po levici toho největšího nebo prezident řečený Ušaté torpédo kynoucí poloprázdnému náměstí s dodatečně dodanými davy. Retuš či fotomontáž z důvodů estetických, politických, technologických i ryze mystifikačních je stejně stará jako fotografie. Provází nás životem někdy utajeně a skrytě, jindy až provokativně okatě. Viz třeba současné sedmdesátileté celebrity s vyhlazenými líčky dvacítek na titulních stránkách barevných časopisů. Laskavou a neškodnou mystifikaci bez zlých úmyslů mám docela rád a mému cvičenému oku se občas i nějakou kulišárnu podaří odhalit. Sběratelství skýtá možností nepřeberně. Filatelisté mají své tiskové vady, stejně jako numismatici jemné odchylky razidel, ale to jsou prakticky technické nedostatky a svědčí o nepozorné kontrole při jejich vzniku. U filokartie, což je odborný termín pro sbírání pohlednic se s úmyslným falšováním reality v zájmu prodejnosti setkáváme víc než často. Zejména u těch historických zpracovávaných různými tiskařskými technikami, o kterých se nemíním dopodrobna rozepisovat. Jen jako příklad lze uvést oblíbenou litografii, u níž vydavatelé povolovali uzdu fantazii téměř zákonitě. I na omezeném počtu pohlednic Svobody nad Úpou se různé záhady vyskytují.

Už před lety mě zaujala podivná značka připomínající planoucí svíci nebo mapovou naturalistickou značku kostela s barokní bání či pokus o siluetu větrného mlýna. Maják v těchto místech se logicky vyloučil sám a u těžní věže přicházející v úvahu zvítězily pochybnosti. Černobílou pohlednici vydalo vyhlášené nakladatelství J. Bettenhausen ve Vídni před rokem 1910 a tak lze předpokládat, že nepřehlédnutelný zásah do panoramatu není samoúčelný. Celkový pohled na centrum tehdejšího podhorského městečka Freiheit z Kravího vrchu zabírá zprava doleva úhel od zadního traktu budov na radniční straně náměstí až k železnému mostu přes řeku Úpu na levém okraji. Kousek pod horizontem uprostřed luk a polí je osamělý statek patřící katastrálně do Mladých Buků a vedle něj ta podivná silueta. Louce nad kostelem se odpradávna říkalo Mutterwiesse, což se léta překládalo jako Matčina louka i když fakticky správně by mělo být Mateční. V místě kresby stojí nedávno obnovená výklenková kaplička Panny Marie. Původní z druhé poloviny 18. století postupně zanikla. Při troše představivosti není ani nápad s těžní věží tak úplně odtržený od reality. Svoboda je město se starou hornickou tradicí a někde tady se historicky docela nedávno v letech 1853 - 1854 odbývaly neúspěšné pokusy několika nadšenců včetně místního kněze Pátera Fuchse těžit grafit a snad i uhlí. Bádal jsem, bádal, ale nevybádal. Problém skončil odložen v poslední přihrádce vpravo dole. Dokud se v jedné nejmenované aukční nabídce na internetu neobjevila stejná Ansichtskarte (no tak dobře, je to eBay) od téhož vydavatele, ale v barvách! I s tou neumělou doplňkovou kresbičkou. A včil mudruj, Tondo, co tím ve Vídni mysleli!

Nepublikováno