Freiheit

Dostanou - li se někomu do rukou dvě pohlednice se stejným námětem, může to být náhoda. Když dotyčný cíleně vyhledá třetí, stává se sběratelem. A srdíčko mu zaplesá, když jsou navíc takříkajíc z jednoho hnízda - posílané na stejnou adresu, od stejného odesílatele, anebo aspoň z jedné rodiny. Jako například fotografické pohlednice, které si řezník a hostinský Josef Rudlof (to není překlep, on se tak opravdu jmenoval) z hostince Pod lipami na náměstí ve Svobodě nad Úpou nechal možná už záhy po skončení Velké války vytisknout u vrchlabského fotografa Josefa Bönische. (K přibližné dataci může posloužit zbytek domku číslo 52 vzadu uprostřed. Jeho ubourání kvůli nové silnici do Janských Lázní, zprovozněné v roce 1916 bylo povoleno 20. dubna 1915. Roku 1925 byla demolice dokončena a na tomtéž místě postavil truhlář Richard Kulbe rodinný atypický dům se stejným číslem). Příslušníci rozvětvené rodiny Rudlofů používali pohlednice hlavně v letech mezi světovými válkami. Občas se nějaký exemplář objeví v internetové nabídce antikvariátů nebo na aukci pohlednic. Přestože ani jedno z obou mě známých provedení není žádný výkvět reprodukční techniky, naopak jsou vybledlé s dost nevkusným a rušivým negativním nápisem, je o ně docela zájem. Co naplat - je to, když nic jiného cenný historický dokument momentálního architektonického vzhledu náměstí. Jen málokdo se zaobírá sdělením na adresní straně. A jen málokdy jsou tam nějaké perly vedle běžných zdvořilostních frází a rodinných vzkazů. Naše město má navíc z pohledu současných sběratelů značný hendikep v tom, že až do konce druhé světové války zde žila německojazyčná většina a ke vší smůle ještě pisatelé psali kurentem. Nemluvě o tom, že některý rukopis je těžko rozluštitelný i v češtině.

Tím se oklikou vracím k té třetí zmiňované pohlednici, i když se stejným zobrazením. Zaujala mě především adresátka. Dcera hostinského Margaretha Rudlofová, domácky nazývaná Gretl. Pohled, který ji poslala její matka do ústavu pro ženská povolání v Olomouci, má za sebou zajímavou novodobou anabázi, kterou už delší čas sleduji. Poprvé jsem ho zaznamenal na aukčním portálu Aukro v roce 2018. Česká kotlina je malý rybníček a obec filokartistů se většinou vzájemně zná aspoň od vidění nebo podle jména. Velcí hráči dokonce znají navzájem své aukční přezdívky, a jak známo, rozkecá se všechno. Vím tedy, kdo pohled nabízel i kdo jej koupil a za kolik. Ani tento sběratel si ho nenechal pro sebe a po komerčním využití ho pustil opět do oběhu. A nejspíš nebyl sám. Naposled byla tatáž pohlednice nabízena v internetové aukci Pofila číslo 181 končící 30. března 2020. Ani tentokrát se mi ji, možná i vinou vlastní blbosti, nepodařilo vydražit. Tradiční Rudlofova hospoda uprostřed radniční strany náměstí Svornosti, přejmenovaná po roce 1945 na Národní dům nemá dnes nijak vynikající renomé. Časy vyhlášených hostinských, pánů Stránského nebo Hauzera s vynikající kuchyní dávno minuly. Zůstalo jen dobré pivo a snaha vrátit podniku po herně s hracími automaty s non stop provozem dobrou pověst. Mám tam ale tak trochu vyseděnou židli - odtud ten zájem. „Familie Rudlof" je konec konců i zajímavé sousto pro zájemce o místní historii. Svobodský rodák Josef Johann Rudlof přišel na svět 29. února 1864 v čísle 106, kde až donedávna byla lékárna, drženém v té době rodinou Etrichů. (Pokud to ovšem není jen chyba rodopisců, protože 106 je zároveň číslo parcely, na které stojí hospoda s čp. 70). Jeho otec Johann, narozený 1. srpna 1812 ve Vlčicích přišel do Svobody krátce po sňatku s druhou manželkou Josefou Kaipertovou z Dolních Starých Buků v Pilníkově 28. srpna 1863. Zemřel ve Svobodě v roce 1886. Zabydleli se v čísle 70, patřícím tehdy rovněž Etrichům. Také jeho prvorozený syn Josef, řezník a uzenář, majitel hospody Pod lipami v čísle 70 byl dvakrát ženatý. Asi nikoho nepřekvapí, že se jeho první manželka, se kterou měl čtyři děti, jmenovala Anna Etrichová. Syn Johann z tohoto manželství narozený v roce 1890, aktivní účastník bojů v první světové válce byl posledním majitelem hospody až do konce té druhé. Hned prvním transportem 29. ledna 1946 byl i s manželkou ve vagonu číslo 24 bez uvedení cílové stanice „vyexpedován" přes Furth im Wald do americké okupační zóny Německa. Zmiňovaná Gretl se narodila 26. června 1906 Josefově druhé ženě Bertě Erbenové (*18. března 1879) z Čisté. V roce 1922, kdy byla odeslána pohlednice, jí bylo šestnáct let a právě nastoupila do prestižního pensionátu Ústavu hraběte Pöttinga pro výchovu dívek s českým vyučovacím jazykem v Olomouci. V budově chráněné jako kulturní památka je dodnes zdravotnická škola. Z maminčina kárání proč tak dlouho nepíše a jak může být tak bezstarostná lze vyčíst i kvalitu tehdejší Československé pošty v doručování zásilek. Nejen, že v adrese je pouze název (byť jednoznačný) Pöttingeum bez jakéhokoliv bližšího určení, o směrovacím čísle ani nemluvě, ale - cituji: „Vždyť jsem pro Tebe podala ve středu dva balíky, které jsi už nejspíš v pátek obdržela. Mám obavy, zda vše došlo v pořádku. V pondělí ráno jsem už čekala psaní a dnes je středa odpoledne a ještě tady nic není". To by byl pro současnou Českou poštu doslova heroický výkon! První ze dvou v úvodu zmiňovaných pohlednic, adresovaných jisté slečně Inně Scholz, dceři řezníka do Hradce Králové psala její kamarádka Gretl osobně a na fotografii je zachycena údajně se sestrou Martou v okně prvního patra. Druhou s celkovým pohledem na náměstí psal její o rok starší bratr Willi. Obě děvuchy stojí tentokrát mezi dvěma okrasnými stromky v popředí.
Gretl se 2. dubna 1929 vdala v kostele sv. Jana Křtitele v Janských Lázních za MUDr. Viktora Sellnera. A to už je persona, jejíž význam sahá daleko za hranice republiky. Rodák z Brna (*21. srpna 1900) nastoupil v roce 1927 po slibně započaté kariéře v Praze na uvolněné místo po oblíbeném MUDr.Antonu Klugovi ze Svobody nad Úpou. Ve funkci obvodního lékaře pro okres Trutnov a jako vedoucí lázeňský lékař zaváděl v roce 1935 americkou metodu v léčbě dětské obrny v Janských Lázních. Veškeré poznatky popsal v pamětní brožurce nazvané „Warm Springs terapie", kterou v české i německé jazykové mutaci vytiskla svobodská tiskárna Franze Feixe.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník/číslo 839/květen 2020