Freiheit

Je až k nevíře, k jaké proměně zašlého oprýskaného baráku, po dlouhou dobu kaňce na přijatelném vzhledu ulice 5. května, stačí s nadsázkou řečeno několik kbelíků barvy. Tím nijak nezlehčuji stovky hodin pečlivé práce zedníků, štukatérů a malířů. Jen dokumentuji, že všechny barevné výstřelky fasád bez brutálních zásahů do stavební konstrukce jako je změna dveřních a okenních otvorů jsou naštěstí úpravy relativně snadno vratné, byť stojí nemalé úsilí a finanční náklady. Když se v pozdních jarních dnech odhalil vzhledem k nouzovému stavu kvůli pandemii vylidněné ulici a bez potlesku ze vše zakrývajícího lešení starý měšťanský dům se současným číslem 505, bylo to pro všechny náhodné diváky příjemné překvapení. Citlivá úprava štukatérsky přezdobené historizující fasády z konce 19. století s redukcí plastických prvků a obnovou oken v přízemí spolu s decentní, i když netradiční škálou barev vrátila domu někdejší důstojnost. Celkem zdařilé restaurování městského znaku uprostřed jednoduchého trojúhelného frontonu nad mělkým středovým rizalitem, možná nejlíbivějšího ze čtyř dosud zachovaných na veřejných budovách - ještě staré radnice, městského úřadu a školy - jen rozčeřila dohady o jeho původu. Po jeho obvodu to nejsou nějaké samoúčelné folklorní malůvky, ale články řádového řetězu, jehož význam je dosud neobjasněn. Restaurátor tento nepochybně zajímavý prvek odborně zvaný kolana rafinovaně ani neobnovil.

Málokdo už totiž dneska ví, že právě v tomto domě, tehdy ještě s původním číslem 105 byla přičiněním jednoho z pozdějších čestných občanů, továrníka a starosty Franze Stephana, zvoleného poprvé na dlouhých 18 let do čela města v roce 1890 otevřena 15. června 1891 spoluzakladatelem a prvním úředníkem Josefem Fingerem kancelář městské spořitelny. V polovině 19. století stála na tomtéž místě ještě chaloupka s přízemím z omítnutého lomového kamene a podsíní s vysokým prkenným štítem do ulice, stejná jako řada dalších původních renesančních domků nevelkého centra hornické osady. Bydlel v ní pekař Florian Finger pamatující ještě závěr století osmnáctého (narodil se v roce 1796) a jeho matka Agnes ročník 1770. Na jedné z prvních celkových fotografií městečka Freiheit s datací do roku 1874 od trutnovského fotografa A. C. Pitzeka s filiálkou v Janských Lázních, která je uložena v soukromém archivu ve Vídni je vedle pozdně empírové lékárny s mansardovou střechou jasně vidět současná velká zděná budova. Dům 1. března 1898 koupila za 17.750 zlatých od původního majitele vrchního učitele Josefa Kahla obec města Svoboda nad Úpou. (Také on býval ředitelem spořitelny a je mezi jedenácti čestnými občany). Vedle spořitelny sloužila rozsáhlá budova nadále jako bytový dům. Podle sčítání obyvatel v roce 1900 tam například bydlel MUDr. Anton Klug narozený 13. června 1868 v Javorníku, obvodní a lázeňský lékař v Janských Lázních. O deset let později je mimo něj uváděn ještě Josef Schöbel (*21. listopadu 1863 ve Vrchlabí) zlatník a hodinář. Rozhodnutím obecního zastupitelstva z 24. července 1911 byl celý dům včetně zahrady i s nově postavenou hasičskou zbrojnicí prodán bratrům Franzi a Rudolfovi Richterovým z čp. 19 za 35.500 rakouských korun. V té době byl přednostou městské spořitelny podnikatel a majitel papíren, tehdejší starosta Johann August Fiebiger a hlavním pokladníkem Josef Finger, který odešel do penze k 1. lednu 1920. Další dva dlouholetí úředníci byli Albin Henschel a nejznámější svobodský kronikář Bernard Hampel, autor často citovaného spisku o Svobodě. Po prodeji budovy soukromníkovi se spořitelna i se jmenovanými zaměstnanci přestěhovala do nadačního domu svobodských rodáků a úspěšných průmyslníků bratrů Etrichů číslo 74, kteří ho věnovali obci. Dodnes slouží jako sídlo Městského úřadu. Ve sčítacích operátech z roku 1921 je jako majitel domu č. 105 zapsán stále ještě svobodný krejčí Franz Richter, narozený ve Svobodě 10. ledna 1878. Jeho starší bratr Rudolf, rovněž svobodný a také krejčovský mistr sídlil jen přes ulici v domě číslo 41. Ve „stopětce" si udrželi byty jak Dr. Klug, tak hodinář Schöbel. V říjnu 1919 přibyl ještě Alois Ruffer původem z Mladých Buků s ruční truhlářskou dílnou. Začínal zde i tiskař Franz Feix než se přestěhoval do protějšího domku číslo 42. Řada zde jmenovaných významných občanů Svobody nad Úpou spočívá na místním hřbitově. Monumentální hrobka spřízněných rodin Etrich a Klug byla bohužel zbořena při jeho nedávné stavební revitalizaci.
Také po roce 1945 se pod střechou zajímavého domu vystřídala celá plejáda známých i pozapomenutých jmen, počínaje nejspíš zcela zapomenutým Svobodou. Jen vzpomínejte. Nývlt, Lánský, Hauzer, Kolísková, Bureš...a co takhle Kovář, Kocman, Šošovička, Havranová, kteří tam měli dílnu nebo krámek? Co jméno, to neopakovatelný životní příběh. Nejslavnější byl stejně asi doktor Klug, s jehož jménem se, přestože zemřel už v roce 1927, setkáváme při putování historií Svobody nad Úpou a Janských Lázní na každém kroku. Jako obvodnímu lékaři mu prošlo rukama nepočítaně pacientů, jako lázeňský lékař řídil v uniformě rakouské armády za I. světové války vojenský lazaret. Sympatická je i jeho společenská aktivita. Byl obecním radním, členem Krkonošského spolku, předsedou spolku divadelních ochotníků, předsedou spolku zimních sportů „Aupatal" a k mému milému překvapení i letitým činovníkem nejoriginálnějšího místního sdružení, recesistické stolní společnosti „Ecke Freiheit", velice blízké celosvětové Schlaraffii. Se spolkovou přezdívkou „Ton von Mohrenheim" kterou se hrdě hlásil ke svému rodišti a ve druhém plánu i k hudebnímu nadání složil i spolkovou znělku.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník, číslo 840, červen 2020