Freiheit

Stavitel Josef Capolago je znám v kraji pod Sněžkou z historických pramenů dodnes, nejen pro své zvukomalebné a cizokrajně znějící jméno. Je autorem mnoha plánů budov i jejich realizací a málokdy je pominut jeho údajný italský původ. Přestože starobylé městečko Capolago od něhož rod nejspíš odvozuje své jméno, leží na břehu jezera Lugano ve švýcarském kantonu Ticino a muž, o němž je řeč se v dostupných dokladech hlásil k německé národnosti. Až do konce druhé světové války byl váženým hoteliérem v Janských Lázních a zároveň stavebním podnikatelem s projekční kanceláří ve Svobodě nad Úpou. Jeho poslední stopy na českém území vedou přes sběrný tábor v Mladých Bukách - Kalné Vodě odkud byl v 55 letech i s rodinou 21. května 1946 v pořadí VII. transportem ve vagonu číslo 37 tehdejší terminologií „odsunut" přes Furth im Wald do americké okupační zóny Bavorska. Spolu s ním cestovala jeho žena Erna narozená 24. srpna 1894 do rodiny Johanna Jeschke, majitele hostince „Zur Klause" (dnes Horský Dvůr) v obci Černá Hora u Janských Lázní, se kterou se oženil v roce 1920 a osmnáctiletá dcera Ilsa, studentka zapsaná ale s počátečním písmenem K jako Kapolago. (Ještě v březnovém čísle krajanské tiskoviny Riesengebirgsheimat z roku 1958 píše pilný přispěvatel, bývalý učitel z Trutnova Alois Tippelt jak si na setkání vysídlenců z Krkonoš 23. listopadu 1957 v Norimberku se svobodským stavitelem panem Capolagem, živým a zdravým pěkně popovídali - zemřel 17. srpna 1976). Jak se ale tento „exot" objevil v Krkonoších?

Za vším je třeba hledat ženu. Jeho matka Anna Capolago se narodila 13. listopadu 1868 jako Andulka Schierová v Mladých Bukách na Trutnovsku. Otec Josef Schier, rodák z Arnultovic u Hostinného *17. září 1845 mnoho let před koncem 19. století stavěl železniční tratě v turecké Anatolii, v Řecku i jinde na Balkáně. Tam se seznámil s italským inženýrem Carlem Capolagem a ruka byla v rukávě. Tak si lze snadno vysvětlit, že se „barabův" syn Josef Capolago narodil 15. července 1891 v Angoře v Malé Asii, což je dnešní hlavní město Turecka Ankara. Starší dcera po matce také Anna Capolago zas má u data narození 13. února 1889 uvedeno město Negotin v Srbsku. Josef Schier ještě před koncem 19. století pověsil toulavé boty na hřebík a koupil výhodně situovaný hotel „Goldener Reichsapfel", který poblíž centra Janských Lázní vystavěl po roce 1875 jeho původní majitel Sedlatschek a zakrátko se těšil velké vážnosti spoluobčanů. Zastával významné veřejné funkce včetně starosty lázeňského městečka. Ve funkci se dokonce osobně setkal na průmyslové výstavě českých Němců v Liberci v roce 1906, kam město zapůjčilo sochu Krakonoše, se samotným císařem Františkem Josefem I. Když tento lázeňský hoteliér, společenský a přátelský muž ve věku 70 let 12. září 1915 náhle zemřel, následován záhy 11. června 1916 manželkou Annou, narozenou v Trutnově 26. března 1859, zdědil se svou dosud žijící matkou prosperující hotel s přilehlou zahradou a tenisovými kurty stavební technik Josef Capolago. Ten se v meziválečném období vypracoval na uznávaného stavitele. Ostruhy získal při náročné přestavbě již nevyhovujícího Pruského dvora na luxusní lázeňský hotel „Johannisbad", kterou podle plánů pražského architekta profesora Artura Payra dokončil v roce 1927. Nová přestavba dnešního Janského Dvora prováděná polskou firmou Budimex v letech 1988 - 1990 značně setřela z dominantní architektury původní originální autorský rukopis. V souvislosti s nedávnou demolicí Sokolské boudy na Černé hoře je jistě vhodné připomenout málo známý fakt, že i tento unikátní roubený objekt architekta Františka Kavalíra z Prahy vyrostl pod taktovkou místního stavitele Josefa Capolaga. I z mnoha jeho dochovaných autorských plánů je vidět široký tvůrčí záběr. Najdeme tu velkolepý Grandhotel Hořec v Peci pod Sněžkou z roku 1930 a hned vedle například titěrnou stavbičku dnes už zaniklého kiosku u Obří boudy. Vedle původní hasičské zbrojnice ve Velké Úpě například nadčasovou vilku pro slečnu Richterovou tamtéž s datem vzniku 1925, kde je dnes služebna Policie České republiky. A celou řadu dalších horských stavení od stylové Večernice v Janských Lázních na úpatí Černé hory, přes moderní bydlení továrního ředitele Ernsta Justa v Maršově I., které dnes tvoří historické stavební jádro hotelu Prom, po různé typy rodinných domků ale i drobných přístaveb a stavebních rekonstrukcí. Na celý fascikl by vydaly plány různých stavebních úprav továrních budov papírenské firmy Piette. S naprostou samozřejmostí vystavěla firma Capolago opěrnou zeď u kostela sv. Josefa v Maršově I s čestným místem pro umístění pamětní desky „Otce Krkonoš" Prospera Piette Rivage po jeho smrti v roce 1928. Po takovém výčtu jistě nikoho nepřekvapí, že si ho tehdejší starosta ve Svobodě nad Úpou Rudolf Lissak vybral pro realizaci své výstavné vily na exponovaném místě s výhledem hlavní ulicí až na budovu radnice. Že je míněna současná pestrobarevná budova mateřské školy, je nabíledni. Jako velkou zajímavost lze uvést dodnes sloužící kamenné přehrádky na Černohorském potoce v „Klauzáku" budované italskými kameníky, kterým údajně velel jistý Capolago už v rámci protipovodňových opatření v roce 1910. To by však mohl být spíše Carl, který zemřel před rokem 1921. Nebo se jedná o pozdější dodělávky z dvacátých let. Jiřího Rodra, který to prvně zmínil v článku o Černohorském potoce ze seriálu Zrcadlení v časopise Krkonoše, se už ale zeptat nejde. Ze sčítacích operátů také vyplývá, že datum 16. června 1916 od kdy je zde přihlášen nebylo prvním pobytem Josefa Capolaga v Janských Lázních. Pobýval tu u prarodičů i se sestrou Annou už v roce 1910, kdy byl ještě posluchačem reálky. V roce 1921 je již veden jako majitel hotelu, který byl po vzniku Československé republiky přejmenován ze „Zlatého říšského jablka" na „Hotel Schier" na památku předešlého majitele a zároveň jako stavební technik. V té době byl podle nedoložených dohadů pravděpodobně zaměstnán jako praktikant u svobodského stavitele Ing. Franze Fimmla v čp. 119. Později si ve Svobodě nad Úpou zřídil vlastní projekční kancelář a stavební podnik. Shodou okolností to ale bylo, podobně jako v případě mnoha dalších podnikatelů, na katastru obce Mladé Buky. Dům naproti nádražní budově vedle bývalého hotelu Sport, který byl přímo ukázkovým potvrzením pořekadla o kovářově kobyle, již nestojí. Jeho poslední vlastník, společnost KVK Parabit a. s. výrobce lepenkových pásů, dřívější Dehtochema ho nechal zbourat v létě 2009 před výstavbou nové výrobní haly. Původní mladobucké čp. 199 bylo k 1. 1. 1960 při sloučení této části Horních Mladých Buků s městem Svoboda nad Úpou přečíslováno na uvolněné čp. 56. Při dalším nešťastném přečíslování na konečné čp. 456. Z žijících pamětníků tam kdysi bydlel například vtipálek Pepa Budiš nebo Honza Halenár. Po roce 1945 získal nad firmou Capolago národní správu podle dobových inzerátů architekt Josef Jiránek. Hotel Schier v Janských Lázních čp. 57 přejmenoval první poválečný národní správce svým jménem na hotel Šimek. Po vítězství proletariátu v únorovém puči 1948 se stal na dlouhou dobu s názvem Brigáda odborářskou zotavovnou ROH. V současnosti je objekt jako příklad většího lázeňského domu z přelomu 19. a 20. století od 1. října 1993 chráněn zákonem jako kulturní památka. Manželé Schierovi i jejich dcera Anna provdaná Capolago odpočívají v kdysi honosné hrobce znovu sestavené z rozvalených částí stavebníky při obnově obvodové zdi hřbitova ve Svobodě nad Úpou.

In.: Svoboda fórum XXXI. ročník/číslo 841/červenec 2020