Freiheit

Léto vrcholí, zrají okurky. Ideální čas zajít pro inspiraci k vodě. Most přes řečiště Úpy sehrál v historii města Svobody nad Úpou úlohu přímo zásadní. Zmiňuje ho slovy „...most k Mladým Bukům, který se nyní Pirgkfreiheit zove" trutnovský kronikář Simon Hüttel ve své mnohokrát citované kronice. Drahně let byl právě tento údaj z roku 1553 považován za první dochovanou písemnou zmínku o existenci hornické osady v Úpském údolí pod Černou horou. Na uvedeném snímku ze začátku 20. století stráží železnou konstrukci mostu z roku 1898 z jedné strany kamenný světec Jan z Nepomuku a z druhé výmluvná závora výběrčího mýta. Jižní úbočí Kravího vrchu navazujícího na podhůří Rýchor zdobí jen kultivované terásky políček a luk s nově založeným místem posledního odpočinku místních obyvatel vystavěným včetně obvodové zdi a hřbitovní kaple s věžičkou v roce 1888. Dnes zabírá značnou plochu svahů městská místní část Sluneční stráň zastavěná rodinnými domky.

Druhý, na první pohled ryze technický snímek přináší detailní záběr na konstrukci přemostění páteřní větve trutnovského vodovodu z Rýchor vyprojektovaného ve válečných letech 1915 - 1917 přes řeku Úpu souběžně s mostem. Fotografie byla otištěna v publikaci vrchlabského muzejního pracovníka Dr. Karla Schneidera „Das Riesengebirge und sein Vorland" v roce 1924. Hotel Post vlevo je dnešní budova pošty, z jejíhož štítu shlíží na Johánka u mostu kolega svatý Florián, ochránce před požárem. Bílé stavení čelně na horizontu nad mezičkami někdejší Matiční louky je výstavná stodola tzv. Holubova statku stojícího již na katastru obce Mladé Buky, na jehož základech postavil později svůj dům Tomáš Čermák. Dřevěný štít přímo za mostem patří zaniklému číslu 114 lépe viditelnému na další fotografii. V té době tam bydlel sedlář a čalouník Heinrich Steffan. Domek přešel někdy v třicátých letech do majetku firmy Piette. V polovině minulého století byl zbořen a prázdná problematická proluka není dodnes jednoznačně vyřešena. První úprava vznikla ještě za hlubokého „socíku" z iniciativy několika horlivých občanů. Okrasný parčík v duchu zvrácené totalitní estetiky vybudovali se souhlasem uličnického, pardon uličního výboru Národní fronty manželé Votroubkovi v roce 1960. Betonové obrubníky pro květinové záhony ve tvaru státní vlajky a pěticípých hvězd jsou dílem pana Mikeše odnaproti, který zátiší doplnil ještě zvoničkou ze smrkového samorostu s betonovou atrapou zvonku. Ze dvou mohutných jasanů patrných i na působivém zimním snímku zůstal na místě už jen jeden. Ani současný stav lokality jak ji zachytily kamery společnosti Google v internetové aplikaci Street view nepůsobí nijak utěšeným dojmem.

Nepublikováno