Freiheit

aneb

"Svobodo, můj domove v krásném úpském údolí"

Někdy se prostě zadaří. Dvojlist se svobodskou hymnou, který první poválečný kronikář František Koudelka získal jako přílohu k místní kronice, skončil bůhví kde. Kronika je sice řádně uložena v depozitáři SOkA v Trutnově, ale početné přílohy vlivem dlouhodobé kronikářské absence značně prořídly. Pořídil jsem si prozíravě před mnoha lety barevnou kopii, jenže to jaksi není ono - i když je to jediný známý exemplář. A přece se ještě našel další výtisk, který šťastnou souhrou náhod skončil na mém stole. Na první pohled je stejný jako ten předešlý. Zhodnocuje ho pouze vlastnoruční podpis autora textu i melodie Wilhelma Wolfa. Zesnulý badatel Volker Peter Schulz má na svém webu riesengebirgler.de jiný výtisk téže písně, asi z roku 1930, kde je uveden jako spoluautor jistý Wilhelm Fischer. Proč na tomto výtisku jeho jméno chybí je ve hvězdách. Vycházejme však z toho, co máme - na titulní straně je napsáno, že notový záznam vytištěný v tiskárně Franze Feixe lze zakoupit v Seidelově papírnictví ve Svobodě nad Úpou nebo přímo u vydavatele, autora hudby i textu Willi Wolfa seniora tamtéž. V adresáři majitelů domů a provozovatelů živností na okrese Trutnov z roku 1930 je jediný Wilhelm Wolf ve Svobodě nad Úpou malíř a natěrač v čp. 109. A proč by řemeslník nemohl mít hudební nadání? Podle sčítacích operátů ze sčítání lidu v roce 1920 se Wolf narodil 12. září 1888 v Trutnově. Sčítací komisař zapsal jen okresní město. Kolonka pro rodnou obec je prázdná. Do Svobody se přistěhoval hned v následujícím roce, čili jako roční děcko. Jako domovskou obec po otci má zapsáno Banau bei Frankenstein v Německu. Při dnešních možnostech není složité vygooglovat, že se jedná o polskou ves Dzbanów, dnes součást střediskové obce Bardo v Dolnoslezském vojvodství. Strašidelně znějící Frankenstein jsou dnes polsky Ząbkowice Śląskie. Až donedávna spadalo území administrativně pod Valbřích. Takže Prušák! Slezan!

Naplavenina, jak by řekli svobodští ortodoxní rodáci. Nazíráno dnešníma očima a současnou terminologií vlastně imigrant. Je ale všeobecně známo, že z přistěhovalců vyrůstají největší patrioti. Každý člověk by měl mít rád své rodné město. Dokonce i v případě, že se v něm nenarodil - jak kdysi s jistou dávkou ironie trefně vyjádřil F. X. Šalda. Je docela zajímavé, že početná rodina Wolfova bydlela původně mnoho let v obecním domě čp. 6 známém z historie jako schwarzenberský nadační špitál založený Janem Adolfem ze Schwarzenbergu v roce 1683. Po roce 1862 sloužil dům až do postavení nové školní budovy v roce 1899 jako obecní škola. Při sčítání lidu v roce 1900 už zde bydlel mimo jiných partají i Franz Wolf, rovněž malíř pokojů a natěrač narozený jak je výše uvedeno v Banau v tehdejším Prusku 22. února 1863 s chotí Marií, rodačkou z Trutnova a pěti dětmi. Nevysvětlenou kuriozitou je, že o deset let později je prvorozený syn narozený 12. 9. 1888 zapsaný původně jako Friedrich uveden s křestním jménem Wilhelm. Aby to bylo dostatečně zajímavé, otec Franz byl příslušný do Hemmersdorfu, který se dnes jmenuje Ożary. Všechno jsou to místa poblíž historických hranic Kladského hrabství, někdejší součásti zemí Koruny české, kterou tak lehkomyslně prošustrovala Marie Terezie ve slezských válkách. Zdůrazňování domovské obce není nějaká moje zvláštní libůstka. Každý, kdo narušoval veřejný pořádek a občanské soužití, tulák, prostitutka, bezdomovec či osoba práce se štítící mohl být speciálním policejním opatřením, postrkem alias šupem vykázán do příslušné domovské obce. V českých zemích byl tento zákon zrušen teprve před sedmdesáti lety a při vší úctě k občanským právům měl něco do sebe. To se však autora tklivého textu, který „mezi horami a zelenými údolími" v městečku pod Zlatými Rýchorami našel svůj domov určitě netýkalo.

Nepublikováno