Freiheit

Akurátní dobrácký listonoš z Pošťácké pohádky Karla Čapka by měl z takhle vypravené pohlednice asi taky velmi neklidné spaní. A to má lístek adresu určitě naprosto v pořádku. Jinak už je ale skoro všecko špatně. Jednu možnou variantu rekonstrukce příběhu nabízím. (Zcela pomíjím anabázi zakoupené pohlednice z nejmenovaného antikvariátu v Berlíně přes hory a doly byrokratických nedorozumění s robotickým zpracováním údajů na aukčním serveru až do Krkonoš. Z toho by se chudák Kolbaba nejspíš picnul). Důvod, proč za staré dobré Rakousko-uherské monarchie vydavatel pohlednice z krkonošského městečka Freiheit zadal její vytištění firmě Roberta Clause do Drážďan, už dnes nikdo nezjistí. Zejména, když v té době už úspěšně tiskl veškeré tiskoviny včetně pohlednic místní tiskař Franz Feix, tehdy ještě v původní provozovně v čp. 105. Úplně neobvyklé to však nebylo, jak nasvědčuje totožný exemplář z téhož negativu vytištěný rovněž v první dekádě 20. století vyhlášenou tiskárnou J. Bettenhausen ve Vídni, který se liší pouze nápisem přesunutým do levého horního rohu. Za kulišárnou tvořící z běžné pohlednice zajímavý doklad pomatené poštovní historie nestojí tudíž pohádkoví poštovní skřítci, ale zlomyslný tiskařský šotek s pifkou na svého zaměstnavatele Clause. Zásilka hotových pohlednic neputovala pravděpodobně k zákazníkovi do Krkonoš, ale v rámci spolkové země Německého císařství do vesnice Freiheit v Dolním Sasku na úpatí pohoří Harz. Dnes je původně samostatná obec součástí bývalého okresního města Osterode. Tam si ji možná nějakým přehlédnutím nechali - když už ji zaplatili - a používali v běžném poštovním styku. Alespoň tuto jednu konkrétní určitě.

Současné zkušené filokartisty podobná záměna nijak nepřekvapuje, protože v nabídkách zejména německých obchodníků s poštovními celinami je na můj vkus docela častá. V dobách kdy se dnešní město Svoboda nad Úpou v České republice jmenovalo oficiálně Freiheit, uváděli proto ti prozíravější vydavatelé ještě bližší určení - v Čechách, v Krkonoších, u Trutnova a řídce i nad Úpou. Tím ale anabáze karty poslané 28. 3. 1913 v jedné z etap vrcholícího boomu sbírání pohlednic před světovou válkou zdaleka nekončí. Nejspíš měla být milou pozorností mezi dvěma sběrateli. Ze sousedního města Quedlinburgu, něco málo přes hodinu jízdy autem vzdáleného od Osterode mířila k panu Augustu Hermandovi do Paříže. Odesílatel Wilhelm Berge junior (podle soukromého razítka na místě sdělení) byl asi vtipálek a nalepil poštovní známku na obrazovou stranu pohlednice, což byl už tenkrát docela rozšířený nešvar. Snad chtěl zdůraznit, jak ignoruje poštovní předpisy, nebo se jen snažil být za každou cenu zajímavý. Na místo vyhrazené pro známku připsal se smyslem pro obhroublý saský humor nedůvtipným poštovním úředníkům lakonický vzkaz - známka je na obrazové straně. Je s podivem, ale prošlo to. Na obrazové straně je však prokazatelně také nejužívanější obligátní pohled na krkonošskou Svobodu nad Úpou ze stanoviště na úpatí Kravího vrchu, dnešní městské části Sluneční stráň směrem k západu. Místní fotografové tu měli pro postavení stativu nejspíš už vyšlapané místečko. V popředí je železný nýtovaný most přes řeku Úpu s koňským povozem projíždějícím právě kolem výběrčího mýta. Vlevo sanatorium doktora Rosy z roku 1900 a za mostem svobodské čp. 1, tehdy Hotel Post dnes opravdu pošta. Následuje Malé náměstí s dalším starobylým Hotelem Schneekoppe, kde si dnes koupíte maximálně kytičku v květinářství RoKa. Vlevo je štíhlá věž katolického kostela sv. Jana Nepomuckého a nad ním na kopci osamělý statek patřící již do katastru obce Mladé Buky dávno přestavěný na rodinný dům. Vpravo na pozadí se tyčí zachmuřená Černá hora. Na první pohled hnízdo kde se zastavil čas. Bohužel za více než celé století se toho zas tak moc nezměnilo. Záměnou se tak mohou cítit dotčeni spíš „Svoboďáci" z Harzu. Současný noční snímek nově opravené bývalé radnice ve Svobodě nad Úpou snad několik škarohlídů aspoň trochu nahlodá.

Nepublikováno