Freiheit

Už jen z jednoho prostého důvodu. Zednář může být kdykoliv i zedníkem, ale zedník ne vždycky zednářem. Bratrstvo „stavitelů chrámů" se svou záhadnou symbolikou a tradičními rituály je stále tajuplné jako pověstný hrad v Karpatech. Nezasvěcená veřejnost tak snadno uvěří početným „fake news" objevujícím se napříč dějinami, že v pozadí všech historických zvratů stojí právě zednáři. Dnešní „bratři" uznávající stále pět základních hodnotových pilířů - svobodu, rovnost, bratrství, toleranci a humanitu - přeci jen hodně věcí ze své existence odtajnili. Kdo chce, může si snadno zjistit, že ve všech známých lóžích, byť i sdružují intelektuální a majetkovou elitu společnosti je humanita a dobročinnost na prvním místě. Tabu je politika a náboženství. Jako příklad se mezi mnoha význačnými osobnostmi nabízí u nás v regionu, ať chceme nebo nechceme opět jméno Piette - Rivage. Ono po Pepku Novákovi či Frantovi Vopičkovi bohužel tolik zajímavého studijního materiálu nezůstalo. Že byli „gründeři" papírenského průmyslu bratři Eduard Maria Prosper (1846 - 1928), Julius Stephan (1848 - 1911) a Gabriel Ludwig (1851 - 1918) Piette povýšení císařem Františkem Josefem I. v roce 1899 do šlechtického stavu s predikátem von Rivage svobodnými zednáři se dalo tušit. Jen těch hmatatelných důkazů je poskrovnu.

Když jsem spolu s žacléřskými muzejníky připravoval výstavu Předkové a potomci z rodokmenu „Otce Krkonoš" Prospera Piette Rivage v roce 2010, byla nám v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí z přítmí depozitáře nabídnuta mimo jiné i nenápadná broušená sklenička se zednářskými symboly datovaná do roku 1890. Patřila do osobní výbavy spoluzakladatele a štědrého mecenáše Krkonošského muzea, majitele papírny ve Svobodě nad Úpou již zmiňovaného Prospera. Na výstavě se těšila zasloužené pozornosti. Později ji se šarmem sobě vlastním neodolatelně popsala Eliška Pilařová v prvním díle výpravné publikace Poklady Krkonošského muzea, která je volně dostupná na webových stránkách Správy Krkonošského národního parku. Nepřehlédnutelnou zednářskou brázdu vyorali bratři Piette v Plzni. Po Ludvíkovi se dokonce jmenovala tamější německá lóže. Důkazem je elegantní medailka prezentovaná na webových stránkách zednářského dědictví českých zemí nezávislé výzkumné společnosti Praga Masonica. Běžným sběratelům se faleristické památky na svobodné zednáře moc často do rukou nedostanou. Tato prostá závěsná medaile kruhového průměru s ouškem má po obvodu hada Uroborose požírajícího vlastní ocas, známého už od středověku jako jeden z alchymistických symbolů nekonečna. V poli bez ozdob je typograficky zpracovaný německý nápis: Ludwig Piette zur Aufrichtigkeit und Treue or : Pilsen. (volně: Ludwig Piette na upřímnost a věrnost - Plzeň). Písmena jména jsou protáhlá do výšky a symbolizují zednářský Templ. Zvlněný nápis představuje čistou vodu a jeho spodní rovná část pevný základ. Nedatovaná nesignovaná ražba se schematicky pojatým Šalamounovým chrámem na Chrámové hoře v Jeruzalémě s oběma bronzovými sloupy nazvanými Jachín a Boáz před vchodem a biblickým žalmem číslo 133 „Hle, jak dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu" v opisu na reversní straně je dílem známé pražské firmy J. B. Pichl. Podle návrhu malířky Marianne Sabat - Kissing z Drážďan, dcery svobodného zednáře a člena uvedené lóže Dr. Sigfrieda Sabata ji vyryl drážďanský medailér Fritsch.
Za tím, že vzpomínka na svobodné svobodské zednáře Piette - Rivage spatřila světlo všehomíra právě s magickým datem dvacátého prvního dne dvacátého prvního roku dvacátého prvního století, opravdu nestojí ilumináti!

Nepublikováno