Freiheit

Spolkovou přezdívku tvořenou jen nelehko přeložitelnou slovní hříčkou, patřící váženému členu vyhlášené stolní společnosti „Ecke Freiheit" z neméně věhlasné hospody „Papa Kühnela" u kostela ve Svobodě nad Úpou, podnikateli Ferdinandu Schmidtovi, bezděčně vyvolává firemní pečetka vystřižená z dávné poštovní celiny. Něco málo o nalepovacích pečetkách už známe a ani jméno pana továrníka Schmidta se na těchto stránkách neobjevuje poprvé. Neuškodí si na panáčka se zjevným smyslem pro humor posvítit důkladněji. Narodil se údajně v Bernarticích u Žacléře (při dvojím sčítání obyvatel za pobytu v Mladých Bukách uváděl jako místo narození Prkenný Důl) 4. května válečného roku 1866. Do Mladých Buků se s rodiči, otcem Franzem rodákem z Královce a matkou Klárou ze Žacléře přistěhoval již jako dvouletý. Oba s ním jako výměnkáři bydleli v čp 126 ještě na přelomu století. Podnikavý mladý muž ho koupil v roce 1890 jako jeden z početných zrušených obilních mlýnů na řece Úpě v horní části obce Mladé Buky v těsném sousedství hranic katastru města Svoboda nad Úpou. Již v roce 1870 byla v nefunkčním mlýně zprovozněna brusírna dřeva. Schmidt provoz v roce 1894 zmodernizoval a přestavěl na prosperující papírnu s šesti holandry a papírenským strojem kde zaměstnával na 100 pracovníků. Ještě před koncem století prošel zatěžkávací zkouškou při katastrofální povodni v létě 1897 kdy vyčíslil prokazatelné škody na majetku napáchané zdivočelou Úpou částkou 60 000 zlatých. Výrazná pečetka je jedním z těch příkladů, kdy se hned několik okolních firem holedbalo příslušností ke Svobodě nad Úpou už jen pro existenci konečné železniční stanice, protože zboží se dopravovalo převážně vlakem.

Celou továrnu, kterou pracně vybudoval po požáru koncem 19. století, produkující hnědý dřevitý tzv. patentní balicí papír prodal ještě před koncem I. světové války firmě Carl Weisshuhn a synové z Opavy. Za zásluhy o rozvoj obce byl v roce 1918 jmenován čestným občanem Mladých Buků. Kapitál z prodeje investoval částečně už 6. června roku 1917 a koupil hotel Pošta s čp. 1 ve Svobodě nad Úpou stojící hned u mostu přes řeku a zavedl zde výrobu těsnění a instalatérských a topenářských potřeb. Zároveň se i s některými členy své početné rodiny - druhou manželkou Marií, původem ze slezského Schömbergu, dnes polského Chełmska Śląskiego - synem Franzem, dvěma dcerami a neteří do kdysi zájezdního hostince „U města Vídně" nastěhoval a stal se tak plnohodnotným občanem svobodským. Taškáře z výše jmenované stolní společnosti tak připravil o letité přístřeší. Což mu nebránilo, aby mezi ně po jejich přestěhování do hotelu Kühnel v roce 1920 také vstoupil. Byl společensky činný i v dalších prestižních organizacích jako byl např. Krkonošský horský spolek. Jako člen tělocvičné rady od roku 1896 byl ve výboru pro stavbu tělocvičny a ještě krátce před smrtí zasedal v čestném výboru pro oslavy 50. výročí založení pěveckého spolku Harmonie v roce 1928. Zemřel 18. června 1929 v pouhých 64 letech. Firmu pod stejným jménem vedl nadále podle adresáře z roku 1930 nejmladší syn Otto Schmidt (*11. 9. 1907 v Mladých Bukách). Přezdívka v úvodu by se podle rodilých mluvčích dala v duchu spolkových stanov kopírujících mnohem známější Schlaraffii zcela volně a s přimhouřením oka a přesto docela výstižně nahradit „hezky česky" slangovým výrazem cifršpion v laskavém smyslu toho slova.

Nepublikováno