Freiheit

Vlezlá všudypřítomná reklama dnes vyplňuje každý volnější koutek našeho životního prostoru. Právě tou razancí a množstvím i podprahových informací, před nimiž není úniku, se podle některých studií míjí se svým původním posláním. Zejména komerční televize jsou odpuzujícím rozkouskováním filmů, inscenací, ale i sportovních utkání reklamními bloky přímo pověstné. Záplavu reklamních tiskovin z poštovní schránky lze občas bez prohlížení přemístit do nádoby na tříděný odpad. Velkoplošné celostránkové nabídky nepotřebného zboží v denním tisku jednoduše přeskočit. Ale ta bezostyšná krádež soukromého času při sledování napínavé detektivky ze mě osobně zákazníka x-krát nabízeného produktu rozhodně neudělá. Přitom reklama jako taková není nic náhle spadlého z nebe. Jen mám dojem, že v dobách, kdy byla ještě v plenkách, bývala tak nějak laskavější, uměřenější ba přímo přátelská. Z idealizovaných časů První republiky se i do prvních poválečných roků přenesly barevné reklamní diapozitivy promítané v kinech před hlavním představením. Do již ztišeného sálu pouštěl promítač po zhasnutí světel krátké pětivteřinové sekvence ze sklíček o rozměrech 8,5 x 8,5 centimetru s jasným a srozumitelným sdělením provázeným většinou ručně malovaným obrázkem. U některých dnešních méně povedených reklamních šotů stačí vypnout zvuk a vůbec nepoznáte, co propagují. Je sice pravda, že obecenstvo nebylo zdaleka tak zmlsané a roztěkané, takže těch pár chvilek s reklamou před spuštěním žurnálu, po němž ještě obvykle následoval krátký film, docela v klidu vydrželo i bez kbelíků popcornu, šustivých sáčků s chipsy a kelímků s kávou.

Také ve Svobodě nad Úpou si řada živnostníků pořídila propagační diapozitiv promítaný za drobnou úplatu v kině. Občas se nějaký objeví někde zapomenutý jako třeba nabídka malíře Šrůtka s lapidárním textem: Nátěry, nápisy, reklamy odborně provádí Stanislav Šrůtek, Svoboda nad Úpou, Tel. 59 - doplněným ilustrační malůvkou. Její autor je uveden v levém horním rohu - Urban. Zavedenou malířskou dílnu ve výstavné vile čp. 206 v Lázeňské ulici dostavěné teprve v roce 1932 převzal mistr Šrůtek jako národní správce firmy původního majitele Aloise Bartha. Tehdejší vážený svobodský občan „Maler und Anstreicher" Barth, i když narozený v roce 1891 u babičky v Mladých Bukách, veterán z první světové války bydlel původně v dnes již zaniklém čp. 61 ve Staré aleji. Pokud jej stihl osud většiny německých spoluobčanů, tak se mu do třicetikilového uzlíku na cestu za novou existencí malířské štětky pravděpodobně nevešly. Ani nový živnostník Šrůtek se z vlastní firmy dlouho netěšil. Po vítězství proletariátu v únoru 1948 bylo se soukromým podnikáním postupně utrum. Reklamy na zboží nenápadně vystřídala propagace režimních svátků, společných brigád Národní fronty a pod vedením strany a vlády ani zrno nazmar v nerozborné jednotě se Sovětským svazem na věčné časy. I největším filmovým ignorantům došlo, že tohle už je jiná písnička.
V malé galerii reklamních diapozitivů z různých dob a v různém stupni zachovalosti promítaných v kině ve Svobodě nad Úpou je nejpočetněji zastoupena drogerie Richter na náměstí. Jsou zhotoveny převážně fotozávodem Krátký a Liška ve Vysokém Mýtě. Z těch poválečných jsou dva exempláře přímo z rodinného alba a horské boudy reprezentuje Kudějova Slovanka na Bobích loukách (dnes Lučiny) od liberecké firmy Qick.

Nepublikováno