Freiheit

Kam půjdem v neděli na výlet? To byla otázka v době rozmachu pěší turistiky v první polovině uplynulého století, přetřásaná v mnoha rodinách určitě častěji než dnes. Hustě osídlená zvlněná krajina krkonošského podhůří nabízela výletních cílů nepočítaně. Také v nejbližším okolí Mladých Buků bylo takových míst několik a nemuselo jít zrovna o obdivované divadelní představení v zříceninách Břecštejna, celodenní výšlap na vzdálenější Maxovku s neokoukatelným panoramatem, nebo proměnlivé vyhlídky od Zlaté vyhlídky a Hoffmannových Bud.

Tři vyhlášená výletní místa, každé s jinou historií a jiným osudem, dnes dokonce na území obce, chci připomenout. Všechna leží na úpatí zlatonosných Rýchor; s dobýváním třpytivého kovu je však spojeno jen jedno. Osada Bystřice, dřívější Klinge, vyrostla kolem stoupy na drcení rudy postavené roku 1678. Po deseti letech tu podle vlčického urbáře bydlely tři hornické rodiny a mladobucká křestní kniha tu v roce 1698 uvádí prvního krčmáře Christopha Baudische. Když 12. dubna 1893 shořela stará dřevěná hospoda Johanny Franzové, postavil v témže roce syn (?) Josef Franz honosnou zděnou výletní restauraci s velkým tanečním sálem a množstvím dřevěných stolů a lavic pod širým nebem, která přitahovala návštěvníky z široka daleka. Klidné prostředí a jednoduchou domácí stravu, chléb s máslem a sýr, hrnek mléka či kafe a především vyhlášený klingentalský jablečný mošt, doplňovala v letní sezóně ještě ne zrovna levná specialita pro mlsné jazýčky - pečení pstruzi. Hostinský Franz měl totiž pronajato výsadní právo rybolovu na Zlatém potoce. Kilogram této pochoutky stál v roce 1921 celých 28 Kč. Nelze opomenout ani další lákadla: výkonný orchestrion a kuželník. Již rok po I. světové válce úspěšný majitel hlavní budovu rozšířil moderní přestavbou. Po té druhé se tu ještě krátký čas proháněly jankovité kusy hovězího, patřící pastvinářskému družstvu od Mnichova Hradiště. Tehdejší mocní Bystřici odepsali, stejně jako sousední Sklenářovice. Dnes místy bujného veselí a dětských vzpomínek jen tiše plyne Stará voda. Jen o několik kilometrů na sever v údolí jiného zlatodárného potoka se současným názvem Kalná, založil kníže Jan Adolf Schwarzenberg na pozemcích zaniklého poplužního dvora z Mladých Buků v roce 1682 osadu Dolní Sejfy. Syn sedláka Antona Frenzela z horních Mladých Buků, rovněž Anton, narozený 11. září 1830 si tu na nejhořejším konci postavil v roce 1866 první chalupu. Po něm se romantický závěr údolíčka se třemi domy a kapličkou příslušného světce jmenuje Antonínovo údolí. Ač přifařeno k Mladým Bukům, školáci odtud chodívali do Svobody nad Úpou. Také mladobucký hostinský Julius Peschke, který v hospodářském stavení poblíž kapličky provozoval hojně navštěvovaný hostinec, nikdy neopomněl na propagačních materiálech, pohlednicích i razítku vyzdvihnout polohu „u Svobody a Janských Lázní", odkud přicházela nejpočetnější klientela. Také on záhy přistavěl prostorný taneční sál s verandou, kterým neděli co neděli zněly tóny hudebního automatu. Poválečný národní správce Koblížek objevil údajně v hrobce Antonínské kapličky skrytý poklad - stříbrné servírovací nádobí, jeho nástupce Ivan Marko, příslušník Svobodovy východní armády tu poslední rekordní tržbu zaznamenal na přelomu května a června 1953, kdy se mu jaksi nedoneslo, že proběhla měnová reforma. Krátce se tu mihly modré uniformy letců z Hradce Králové a od poloviny šedesátých let minulého století sloužila budova rekreaci odborářů z lokomotivního depa ČSD Zdice. Ti ji v devadesátých letech zbourali a na jejím místě vyrostl stylově podobný moderní horský hotel „Pod pralesem", nabízející své kvalitní služby široké veřejnosti. Nejmladší z trojice výletních cílů se nachází zhruba uprostřed pomyslné spojnice obou předešlých. Oč kratší má tradici, o to je přitažlivější. Když nenápadná loučka v klínu lesa protnutá potůčkem měnila v roce 1930 majitele, málokdo tušil, že zde během dvou let vyroste pohostinná lesní restaurace a v nejbližším okolí bezkonkurenční venkovní koupaliště. Podle některých pramenů zahájil majitel Josef Siegel provoz plovárny a vzdušných lázní vzletně nazvaných Rübezahl 24. července 1932. Generace okolních „horáků" tak dostaly jedinečnou možnost naučit se plavat a bohatě jí využívaly i přes většinou velice brrr vodu. Předchůdcem dnešních ubytovacích chatiček byla záhy po skončení války sokolská župní žákovská osada změněná po únoru 1948 na pionýrskou osadu Jitřenka, kde se každoročně v prázdninových pobytech vystřídalo asi dvě stě dětí. V posledních letech byl areál stále častěji mimo provoz, jak se střídali jeho majitelé. V neděli 21. července 2002 se nákladně zrekonstruovaný „Retro park Sejfy" znovu otevřel návštěvníkům s nabídkou oázy klidu a pohody v dnešním uspěchaném světě. Provozovatelé myslí módní návrat k retro stylu vážně: kvalitní občerstvení, pohodlné ubytování, dokonalá obsluha a přiměřené ceny. Po celý rok, tak jako kdysi. Tak to mám rád.

In: Veselý výlet 20/2003