Krajina severovýchodních Čech je trvale poznamenaná „krví a železem" prusko - rakouského válečného konfliktu v roce 1866. Jedna z největších bitev 19. století u Hradce Králové 3.července toho roku, znamenající konečnou porážku Rakouska v mocenském souboji o nadvládu ve sjednoceném Německu, měla svou předehru v jediném, byť jen jednodenním vítězství rakouských zbraní v bitvě u Trutnova 27. června. Válka, která na desetiletí ovlivnila uspořádání v Evropě i vnitropolitický vývoj habsburské monarchie, zanechala řadu výrazných stop i v okolí Trutnova. Postupem času se z nich stalo jedno z hlavních turistických lákadel oblasti.
Vítězná bitva prohrané války
Na stálou expozici „šestašedesáté" v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově navazuje nově zřízená naučná stezka, spojující nejzajímavější památky dávného bojiště. Barevné panely s popisem událostí v češtině doplňuje shodně řešený tištěný průvodce i v jazyce německém nebo anglickém, který lze získat v Městském informačním středisku ve Staré radnici na Krakonošově náměstí. Každý víkend od začátku května do konce září, poskytují u památníků na její trase informace a předvádějí dobovou výstroj a zbraně členové Klubu vojenské historie v bílých kabátcích rakouských pěšáků, kteří navázali na slavnou tradici trutnovských ostrostřelců. Těch 15 minut chůze z rušného centra pulzujícího města do velebné tišiny rozsáhlého lesoparku, pokrývajícího obě strategické výšiny někdejší krvavé šarvátky, Šibeník a Janský vrch, pomáhá nalézt odpověď na vtírající se otázku, proč je vzpomínka na pouhou epizodu v tisíciletých dějinách lidských selhání stále živá. Není to kříšení ducha monarchie, ani oslava válečného běsnění, zejména po ještě nezhojeném traumatu z obou obludných celosvětových hrůz 20. století, ale hluboká úcta před mementem tisíců padlých, z jejichž odkazu se lidstvo stále odmítá poučit. S vědomím, že každá válka je zlo, přinášející bolest a utrpení, byla „šestašedesátá" na našem území posledním utkáním vojáků s vojáky, v němž strádání civilního obyvatelstva bylo jaksi mimo rámec bojů, posledním kontaktním střetem muže proti muži, kdy i smrt za „Boha, císaře a vlast" byla otázkou vojenské cti a slávy. A ve srovnání s technickou mašinérií následných válek i posledním velkolepým válečným divadlem barevných uniforem, blyštivých přilbic a vlajících chocholů. O „kavalírském" vedení boje svědčí i smířlivé sousedství pomníků padlých obou soupeřících stran, vyrostlých na bojišti záhy po skončení bojů.Mapky jednotlivých operací mohou jen vzdáleně přiblížit drama téměř 60 000 pěšáků, 4 000 jezdců a 25 dělostřeleckých baterií. Tím méně tragické osudy jednotlivců z více než 6 000 padlých, raněných a zajatých. Stěžejní příběh vítěze od Trutnova, velitele 10. armádního sboru rakouské Severní armády, zkušeného vojevůdce, polního podmaršálka Ludwiga von Gablenze, dokresluje místo jeho posledního odpočinku, monumentální obelisk s rozhlednou na Šibeníku. Osudy známých i bezejmenných hrdinů se váží i k pomníkům roztroušeným v okolí barokní kaple sv. Jana Křtitele, na místě nejurputnějších půtek na Janském vrchu. Také dlaždice na náměstí s datem 27. 6. 1866, poblíž prvního seznamovacího panelu naučné stezky, je spojena s příběhem 19 zatčených trutnovských občanů, včetně tehdejšího purkmistra, vězněných za údajnou zradu pruských útočníků v Hlohově. Pověstné vítězství pruské pušky jehlovky s trojnásobnou rychlostí palby oproti zastaralé rakouské ládovačce, je známo ze školního dějepisu. Rovněž o jednotlivých fázích bitvy u Trutnova je dostupné literatury dost a dost. I bez těchto vědomostí je hodinová procházka uklidňující přírodou, umocněnou nevšedním souborem pomníkové architektury, opravdu citovým zážitkem.
I ve smrti spolu
Asi 100 metrů od Jánské kaple dolů po svahu, lze v ohrádce mezi stromy spatřit pískovcovou stélu s reliéfním medailonem majora rakouského pěšího pluku č. 24 Antona Lipoščaka. Zde jej zasáhla smrtící pruská kulka a zde byl též pochován až do roku 1995, kdy byly jeho ostatky pietně uloženy v kapli. V poledních hodinách osudného 27. června, vyrazil horkokrevný major se svým oddílem z opevněných výšin příliš předčasně proti více než tisícovce stále dotěrnějších obléhatelů. Smrtelně raněného velitele odvlekl zpět do úkrytu kapličky oddaný kadet Karel Mrovec, který při krvavé přestřelce na vysvěcené půdě rovněž zahynul. Čtyři desítky vesměs raněných obránců, kteří se odmítli vzdát, později Prusové mezi rozstřílenými troskami oltáře, varhan a kostelních lavic vzali do zajetí. Hrdinství věrného kadeta Mrovce připomíná nápis na boku Lipoščakova pomníku.
In: Veselý výlet 19/2002