Freiheit

Rozepjatá křídla zdobící lokomotivní kolo nad štítkem francouzských čepic i pozdějších brigadýrek příslušníků početné modré armády, měla u členů obsluhy lanovek, vzhledem k neobvyklému pracovišti v povětří, víc než symbolické opodstatnění. Úctyhodné 55. výročí provozu lanové dráhy na nejvyšší horu České republiky vybízí k malému ohlédnutí zpět, do toho podivného minulého století, kdy vyrostly obě nejznámější lanovky východních Krkonoš, provozované Československými státními drahami. Mohutný rozmach cestovního ruchu po I. světové válce a s ním všech dopravních prostředků, zaznamenala i železnice. Dosáhnout těch nejvzdálenějších a nejvyšších vrcholů hor bylo otázkou prestiže. A protože kam nelze položit koleje, může se alespoň napnout lano, začaly v evropských horách růst lanovky jedna za druhou.

České prvenství už nikdo neodpáře původní visuté kabinové lanovce z Janských Lázní na Černou horu, kde byl po 15 měsících výstavby zahájen provoz 31. října 1928. Krkonošský, republikový a prakticky středoevropský primát pečetila navíc ve své době rekordní délka 3 174m s celkovým převýšením 644m. Po 50 letech provozu byla dokonce nejstarší lanovkou na světě, jezdící bez rekonstrukce. Podle projektu prováděcí firmy „František Wiesner, strojírna Chrudim" byla lanovka kyvadlové soustavy s dvěma tažnými lany a dvěma kabinami schopna přepravit jedním směrem až 120 osob za hodinu. Stejná strojírna, ovšem již jako národní podnik Transporta Chrudim, stavěla po druhé světové válce typově zcela odlišnou lanovku na Sněžku. Zatímco ta černohorská byla spontánně vřele přijata všemi vrstvami společnosti, byla stavba na Sněžce pro některé kruhy oprávněně dítkem nechtěným. Přesto měla obě zařízení mnohem víc styčných bodů, než jen jednoho výrobce. Systém nekonečného oběžného lana se zavěšenými sedačkami se u nás poprvé uplatnil již roku 1940 na Pustevnách v Beskydech. Na Sněžce však byla poprvé v Československu použita licence švýcarské firmy Von Roll s odpojitelnými sedačkami pro dvě osoby, umožňujícími nástup v klidové poloze a zároveň podstatné zvýšení přepravní rychlosti lana. Vyměřovací práce pro trasu, která je dvou úseková s třemi nástupními stanicemi, započaly koncem dubna 1947. Celková délka lanovky z Pece pod Sněžkou (890 m n. m.) přes Růžovou horu (1 134 m n. m.) na vrchol Sněžky (1 594 m n. m.) je 3 527 m. Lze ji při rychlosti jízdy 2,5 m/sec. překonat zhruba za 25 minut. Kapacita 250 přepravených osob za hodinu je velmi závislá na počasí. Především v druhém úseku je lanovka v provozu vzhledem k extrémním povětrnostním podmínkám v průměru jen 152 dní v roce. Z Pece na Růžovou horu se jezdí od 15. 1. 1949. Druhá část byla zkušebně zprovozněna 10. 11. 1949; trvale pak 1. 7. 1950. Také na Sněžce, stejně jako na Černé hoře, byla v odlesněném průseku postavena nejprve provizorní pomocná lanovka, také zde se v průběhu let vytvořila svérázná parta skalních fandů, pracujících na různých funkcích více než čtvrt století... Jako má Černá hora svého Václava Číhu, který na lanovku nastoupil při její výstavbě, dotáhl to až na náčelníka a pracoval na lanovce s válečnou přestávkou více než 30 let až do své smrti, má Sněžka svého Michala Floriše s 36 lety služby a podobným osudem. Po zpackané privatizaci v roce 1996 vystřídala nakonec České dráhy v provozování lanovky akciová společnost Lanová dráha Sněžka, pod jejíž péčí může naše nejdéle provozovaná lanová dráha bez celkové rekonstrukce hrdě oslavit letošní 55. jubileum. Její janskolázeňskou souputnici vystřídala 1. března 1980 modernější následovnice se čtyřmístnými kabinkami v jiné trase. Po historické krkonošské průkopnici zůstal jen široký průsek sjezdovky žijící dnes po rozšíření a vybavení systémem umělého zasněžování, posílený navíc nově budovanou čtyř sedačkovou lanovkou Doppelmayr, vlastním životem. A nepřehlédnutelná kovová konstrukce podpěry č. 8, přebudovaná na vyhledávanou vyhlídkovou věž Panoráma.

In: Veselý výlet 22/2004