Po staletí vévodily zimám v Janských Lázních saně rohačky. Původní osadníci obce Černá Hora si je prý v době zničující těžby dřeva v lesích východních Krkonoš koncem 16. století přivezli ze své alpské domoviny. První lyže se objevily zhruba před sto lety. Janskolázeňský učitel Kajetán Bayer, působící v Černém Dole a známý později paradoxně jako „otec sáňkování", objednal jeden pár pro černodolský čtenářský klub už v roce 1891. Prý ho ovlivnil husarský kousek Fridtjofa Nansena z roku 1888, který jako první projel na lyžích napříč Gronskem. A hlavně asi i příslib mecenáše W. Rennera, že prkýnka u berlínského sportovního domu Schneider zaplatí. Pan učitel se na svých cestách do zaměstnání z Lázní přes Hofmannovu boudu do Černého dolu a zpět v lyžování brzy zdokonalil a stal se jeho nadšeným propagátorem. Smutno je však člověku samotnému i na zasněžených pláních. Když neuspěl u faráře Hollmanna, nalezl spřízněnou duši v poštmistru Schröterovi. Na zbrusu nových lyžích, tentokrát od obchodní firmy Hagen v Oslo, tehdy ještě Christianii, lákali další nadšence.
Na skok na začátek
Seznam lyžařských průkopníků se rozrůstal o jména Erlebach, Jeschke, Hampl a další. Většina jich byla členy Rakouského krkonošského spolku, ale už v roce 1903 byl založen spolek zimních sportů „Úpské údolí" sdružující dvojspolky Janské Lázně - Černá Hora, Svoboda n. Ú. - Maršov I., Maršov IV. - Temný Důl, Malou Úpu, Velkou Úpu a Pec pod Sněžkou. Mezi jeho funkcionáři najdeme nejen pana Bayera, ale i významného propagátora a mecenáše mnoha činností v Krkonoších, svobodského podnikatele Prospera Piette - Riwage. To byl ten pravý muž činu. Deset párů dětských lyží darovaných členům místní skupiny v roce 1906 hovoří za vše. Saně však přece jen měly náskok. Baterii lehkých rohaček na stahování dřeva rozšířil podnikavý Johann Pohl z Janských Lázní o původní model lehkých sáněk. Firma Feist a Frőhnel ve Svobodě n. Ú., která koketovala s výrobou vlastních /a dobrých/ lyží dle zahraničních vzorů, zahájila i sériovou výrobu „sportovních" saní, dokonce již opatřených kováním. U všeho byl opět sečtělý pan Bayer. Inspirován článkem o sáňkařských závodech v Tyrolsku, uspořádal v zimě roku 1900 řadu závodů na saních od Lesního domu k hotelu Koruna. První dětští závodníci obdrželi za odměnu obvykle něco na zub. Pak se přidali i dospělí, měřil se čas a rozdávaly ceny. Poprvé v Krkonoších ! Ze středoevropského hlediska poprvé na sever od Dunaje. Největší rozmach sáňkování v době před I. světovou válkou umocnilo ještě zřízení elektrického sáňkařského vleku v r. 1913. Kilometr dlouhé měděné lano ale padlo za oběť válečnému sběru barevných kovů. Rok po válce byl dán vlek, vylepšený nekonečným lanem, sice znovu do provozu, sáňkování však zvolna odzváněla hrana. Na výsluní si razily cestu stále dostupnější lyže. Sportovní aktivita páně Bayera se vybila ve spolkových funkcích a neúnavném organizování závodů, až ji docela zastínilo trumfové eso janskolázeňského lyžování, hvězda mezinárodních klání mezi dvěma válkami, všestranný lyžař Adolf Berger. Rodák z Pece pod Sněžkou působil v lázních jako lyžařský instruktor a v roce 1920 zde začal provozovat i obchod se sportovními potřebami. Zprvu výborný běžec, vynikl později i jako skokan. Po zániku prvního skokanského můstku z roku 1911 v údolí Černohorského potoka stál u zrodu Krakonošova můstku v centru lázní. Projektoval jej lyžařský průkopník Karel Jarolímek ze Dvora Králové v roce 1923 a byl svého času největší v Krkonoších. Serii významných mezinárodních závodů zde zahájil historicky první závod FIS v roce 1925, uznaný dodatečně jako mistrovství světa. Za zmínku stojí i zimní olympiáda SASI v roce 1937 a několik spolkových mistrovství republiky. Při dnešním pohledu na zalesněný svah se ani nechce věřit, že ještě začátkem padesátých let se tu pro pobavení rekreantů ROH předváděla tehdejší skokanská elita Horské služby: Ruda Schröfel, Wolfgang Berger, Standa Steiner nebo Pavel Němeček. S výstavbou lanovky na Černou horu v roce 1928 se otevřely možnosti i pro sjezdové discipliny. Populární Velká cena armádních sportovců i poslední mistrovství ČSR před II. sv. válkou, byly dost pevné základy pro Honzu Hainiše, Jardu Pastierika, Dášu Cermanovou a později bratry Vojtěchovy, Zdeňka Formánka a další slavná jména z novodobé historie lyžařského sportu v Janských Lázních.
In: Veselý výlet 13/1999