Snad v každé rodině se najde krabička se zapomenutými památkami z cest. Hrst drobných mincí různých měn, několik zažloutlých vstupenek někam, pár pestrobarevných mušliček, hliníková svátostka z dávné mariánské pouti, kdy byla babička ještě docela malá holka. Častokrát také plechová kavalerie nejrůznějších odznaků. Pravděpodobně i nějaký z Krkonoš. Nad těmi sběratelské srdíčko obzvlášť poposkočí. A hned vám řeknu proč. Historie ražená do kovu má své pány i kmány. Upomínkové předměty patří spíš k těm druhým. Právě proto je těch historických tak málo. Sám pro sebe je dělím do tematických okruhů. Svého času byly módní kovové přívěsky nošené na barevné šňůrce na opaskovém poutku kalhot nebo v knoflíkové dírce větrovky.
Kresba Stanislav Špelda
Nejrozšířenější jsou jakési lyžařské amulety, zvané Ullry. Ne náhodou vám ten skřítek na lyžích s lukem a šípy připomíná kresby dávných laponských lovců z lyžařských encyklopedií. Opravdu je to bůžek ze skandinávské mytologie, který se stal patronem lyžařů. Přivezli ho k nám zároveň s lyžemi norští instruktoři v pionýrských dobách lyžování začátkem století. Častokrát je zaměňován s vládcem Krkonoš. To je však neodpustitelný omyl. I tak je Krakonoš nejčastějším námětem většiny suvenýrů z hor. Na přívěscích defiluje nekonečná galerie podob ducha hor. Od komického lesního muže s vytrčenou bradkou, přejatého z obrazů Moritze Schwinda, přes svalnaté hromobijce s kyjem i bez, po dobráckého dědulu v propoceném mysliveckém klobouku. Najdeme tu stylizované podoby nejznámějších Krakonošových soch z Trutnova, Janských Lázní a Hořic, i víceméně zdařilé portréty letitých představitelů Krakonoše - Jindřicha Buchala a Františka Umlaufa. Také na těchto přívěscích byla jejich ochranná moc zdůrazněna nápisem „Krakonoš - vládce hor - tvůj ochránce" nebo z němčiny neohrabaně přeloženým rýmem „V horách svých jsem tvým ochráncem". Valná většina Ullrů i Krakonošů je univerzálních a volně navazují na další skupinu, která je už přímo odněkud. S realistickou pečlivostí vykreslené dominanty jsou dnes cenným srovnávacím materiálem při studiu původního vzhledu zaniklých bud, přestavěných hotelů či pobořených rozhleden. Neotřesitelný primát mezi nimi drží pevně ty s motivem Sněžky. Na druhém pólu výskytu jsou kompozičně zvládnuté veduty měst. A že se naprosto stejné odražky vyskytují jak s německým tak s českým textem? Krkonoše byly odedávna dvojjazyčné a obchod je obchod, přátelé. Samostatnou kapitolu tvoří turistické štítky na hole. Ještě v dobách nedávno minulých byla fortelná vycházková hůl, pobitá odshora dolů turistickými štítky, oporou na kamenitých cestách hor, viditelnou vizitkou turistické aktivity majitele a zároveň, téměř doslova, příručním památníkem. Astronomické počty ohnutých plíšků, té nejlevnější reklamy, slučující všechny předchozí náměty, dnes už nikdo nespočítá. Na popularitě vyhlášených míst se mnohokrát přiživili i majitelé nevýznamných podniků v okolí, jak dosvědčuje například štítek z Aichelburgu. Dostupné suvenýry z cest balancovaly vždycky na hranici kýče. Milosrdný čas jim s otřelými hranami dodává hodnotu dokumentární. Vypovídají tak mnohé o době svého vzniku. Většinou jsou z poctivého kovu, zhotoveny z kvalitních předloh. I výrobci bez výrazných uměleckých ambicí alespoň ctili řemeslo. A prodejci? U většiny z nich jste si mohli zakoupený štítek vlastnoručně přibít na hůl a ještě vám třeba na počkání vyryli do připraveného políčka datum návštěvy. Idylické časy přetrhla válka. Ani následných čtyřicet let budování lepších zítřků se nevyznačovalo zrovna vytříbeným vkusem. Do výroby upomínek se vecpala umělá hmota a všudypřítomná ideologie. I když! I ten „hnusný plecháč" s ozubeným kolem pětiletky a zaklínadlem doby, že „Hory patří pracujícím", který si z odborářských zotavoven odváželi rekreanti v letech padesátých, je dnes docela milým přírůstkem sbírky. Ani dnes není nabídka bohatší. Mezi množstvím nevkusných cetek září jako perly produkce první české továrny na cínové figurky Petra Rýgra. Nemyslím jen na miniaturní autorské figurky Krakonošů nebo rázovité postavičky horáků, do detailu vytvořené podle dobových kreseb z prvního krkonošského průvodce J. K. Hosera. Stejně dobře se prodávají i řemeslně zdařilé repliky historických přívěsků. Díky, pane továrníku.
In: Veselý výlet 13/1999
