Štíhlý kužel televizního vysílače stojí jen několik zanedbatelných metrů od kóty 1 299 m.n.m., nejvyššího bodu oblého masivu Černé hory. Svou výškou ještě umocňuje ideální přirozenou kruhovou vyhlídku po nejúžasnější plastické mapě Krkonoš. Trojhran Sněžky je téměř na dosah ruky, k pohlazení nastavují svá záda Rýchory. Oči laskají ladné křivky Pohraničního i Českého hřebene - z rozhledny na Žalém snad někdo mává - přehlédneme kotlinu Jelení Hory i hluboké české vnitrozemí od Hrubého Jeseníku daleko na horizontu, přes Orlické hory, Zvičinu a Kozákov až po Ještěd s krásnější a slavnější sestrou. Jenže ouha. Obsluha si tohle potěšení může dopřát, jen pokud občas vystoupí na nejvyšší pracovní plošinu pod laminátovým tubusem. Elegantní stavba vysílače totiž nemá okna. Osádka techniků, kteří sem v roce 1978 přešli z původního černohorského pracoviště, si co do výhledu moc nepolepšila. Televizní vysílač Černá hora byl od března 1961 „ubytován" v suterénu Sokolské boudy. Současné vybavení technikou se samozřejmě srovnávat nedá, dokonce ani s tím z období výstavby, kterou plně zajišťovaly polské firmy. Stavařinu především Budimex a elektronické zařízení Unitra. Nevyužitou šanci, spojit vysílač s rozhlednou naštěstí nahradila nedaleká vyhlídková věž Panorama. Přísné předpisy zahánějí z nejbližšího okolí vysílače zvědavé turisty a tak areál oživuje jen nesmyslně umístěná socha matky s dítětem od Jana Hány.
In: Veselý výlet 23/2004