Freiheit

„Gablenz dobyl včera u Trutnova skvělého výsledku." Text opožděně doručeného telegramu rakouského vrchního velení, otištěný v mimořádné příloze Národních listů o další den později, 29. června, byl nejspíš poslední optimisticky laděnou zprávou z bojiště prusko - rakouské války o nadvládu v budoucím sjednoceném Německu v roce 1866. Tradiční každoroční vzpomínce na krutou řež onoho léta, končící porážkou u Hradce Králové, dává tak jediná vítězná bitva rakouských armád alespoň trochu slavnostnější ráz. S průběhem bojů seznamuje návštěvníky odvěké brány Krkonoš naučná stezka „Den bitvy u Trutnova." Čtvrthodinku chůze od úvodní orientační tabule na Krakonošově náměstí se na výšině Šibeníku vypíná památník 10. rakouského armádního sboru, známější jako Gablenzova mohyla. Sem byly v září 1905 uloženy ostatky rakouského vojevůdce barona Ludwiga Gablenze, jednodenního vítěze trutnovské bitvy. Zde také začíná značená vycházka malebným lesoparkem na sousední Janský vrch s barokní Janskou kaplí a unikátním lesním vojenským hřbitovem. V přístupném interiéru kapličky vzniká postupně péčí města Trutnova ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem v Praze expozice památek z tehdejších bojů. Bílé kabátce rakouských pěšáků, kteří ochotně poskytují informace každý víkend od května do září od 13 do 16 hodin, patří členům trutnovského Klubu vojenské historie. (O prázdninách je v úterý až pátek ve stejném čase zastupují studenti gymnázia.) Ukázky vojenského výcviku, dobové výzbroje a při slavnostních příležitostech i salvy z děla, patří vedle stálé výstavy v Muzeu Podkrkonoší k velkým turistickým lákadlům.

Coby trpěná aktivita party dospělých kluků vznikl klub jako třetí v celém tehdejším Československu pod nezbytnou patronací OV Svazarmu již v roce 1976. Nejprve jako Klub historických zbraní, od roku 1979 Klub vojenské historie Trutnov. Mnozí ze zakladatelů jsou dosud mezi současnými 43 členy (včetně dvou čestných ze spřátelené jednotky v německém Bad Urachu). Hlásí se hrdě k tradicím trutnovských ostrostřelců, sahajícím až do roku 1736, podle jejichž regulí z roku 1811 se např. při střelbách řídí dodnes. Spolupracovali s družstvem Fortis, pečujícím o opevnění z II. světové války i se skupinou historického šermu Durabo. Dnes jsou však historickou vojenskou jednotkou zaměřenou na válku 1866, konkrétně na střet u Trutnova. Nejpočetnější je 1. c. k. pěší pluk císaře Františka Josefa I. s 22 uniformovanými členy ve zbrani. Čtyřčlenná obsluha horského tříliberního rakouského kanónu 3. dělostřeleckého pluku, baterie 3/III. vznikla k 25. výročí klubu v roce 2001. V současnosti jediné známé kompletní dělo s lafetací, s drážkovanou hlavní z děloviny, model 1863/64 systém Lenk, je přesná funkční replika vyrobená členy klubu s finanční podporou trutnovské radnice na odlitek hlavně. Z piety k vynikající pověsti českých dělostřelců v rakouské armádě a především s ohledem na lehkost a pohyblivost tohoto kanónu, byl zvolen právě tento typ, i když v bateriích u Trutnova zařazen nebyl. Jako poslední vznikla šestičlenná jednotka 16. praporu rakouských polních myslivců. Za systematickou péči o pomníky padlých vojáků obou válčících stran, kterých je v okolí Trutnova nepočítaně i za vzornou reprezentaci města na setkáních historických vojenských jednotek v tuzemsku i v cizině, obdržel klub v roce 2000 prestižní Kulturní cenu města Trutnova. Nenechte si ujít vzpomínkovou slavnost s bohatým doprovodným programem v den výročí bitvy u Trutnova 27. 6. 2004 nebo zářijové oslavy návratu trutnovských spoluobčanů z pruského zajetí s natíráním pamětní desky v dlažbě náměstí na bílo, pořádané v rámci Dnů evropského dědictví letos 12. 9. a především připravovanou velkolepou přehlídku za rok u příležitosti 100. výročí převezení ostatků polního podmaršálka von Gablenze do Trutnova. Vojáci z historických jednotek nejen z Trutnova se hodlají předvést v plném lesku.

Obr na Babí

Skupina podobně zapálených obdivovatelů vojenské historie, především pevnostního stavitelství, vzhledem k nedaleké severní hranici dokonce i s tímtéž „nepřítelem", jen výrazně posunutá v čase směrem k současnosti, je družstvo Fortis, založené v létě 1990. Lákal je fámami obestřený, nepřístupný betonový bunkr Stachelberg, ve vojenské terminologii jeho budovatelů Ježova hora nad obcí Babí. V době neskrývaných mocenských choutek nacistického Německa po nástupu Hitlera k moci, které dosáhly obludných rozměrů ve druhé světové válce, vyrostlo v tehdejším Československu pohraniční obranné pásmo železobetonových pevností i drobných střeleckých stanovišť tzv. „řopíků" (zkratka Ředitelství Opevňovacích Prací) v různém stadiu dokončení. Dělostřelecká tvrz Stachelberg, budovaná v letech 1936 - 38 jako jeden z klíčových bodů linie stálého pohraničního opevnění na Trutnovsku, byla co do počtu objektů, jejich vyzbrojení i taktického rozmístění, plánována jako nejmohutnější a nejmodernější pevnostní komplex v republice. Z kóty 623 m nad Babím kontrolovala mimo jiné širokou sníženinu Libavského sedla, odvěkou zemskou bránu ze Slezska do Čech a tradiční prostor vpádů cizích vojsk již od ranného středověku. Tudy vtrhla do Trutnova i pruská armáda v roce 1866. Strohé technické označení T - S 73 pro největší pěchotní srub celé československé pevnostní soustavy představuje fantastických 3 177 m krychlových kvalitního železobetonu a také jediný objekt, jehož betonáž byla do osudného záboru Trutnovska německou okupační armádou 8. října 1938 téměř dokončena. Jen rozsáhlé podzemí se sítí chodeb stihli horečně pracující zaměstnanci renomovaných pražských firem ing. Zdenko Kruliše a a. s.  Konstruktiva pouze zhruba vylámat. Téměř celou druhou polovinu 20. století bylo podzemní bludiště s 3, 5 km chodeb a sálů vlivem četných závalů zatopeno vodou. V prostorách bunkru byla navíc v roce 1966 umístěna skládka více než sta tun vysoce toxických chemikálií. Traumatický symbol tragických okamžiků našich dějin, na jehož počátku stálo nadšené odhodlání a na konci zrada a ponížení se stal hned po pádu komunizmu v roce 1989 pro necelou desítku členů nově vzniklého družstva Fortis jasně formulovanou výzvou: Zpřístupnit jediný vybetonovaný objekt Stachelbergu, pěchotní srub č. 73 včetně rozestavěného podzemí a vybudovat zde vojensko - historickou expozici. Dále již RNDr. Miroslav Kejzlar z družstva Fortis: „Problém spočíval v tom, že v pěchotním srubu bylo uskladněno 130 tun zvláště nebezpečných odpadních jedů a podzemí pevnosti bylo téměř kompletně zaplaveno vodou. Proto náš cíl vnímalo okolí jako nereálnou představu několika naivních nadšenců. Práce se však podařilo rozběhnout. Celý podzim 1990 (3 měsíce) jsme ve spolupráci s Důlní záchrannou službou VUD vyklízeli zmíněné jedy. Pak následovala sanace objektu (nové betonové podlahy a omítky.) Od roku 1991 jsme 2 roky budovali elektroinstalace, osvětlení a vlastní expozici. Na jaře 1993 jsme pevnost zpřístupnili a zahájili první turistickou sezónu. Do expozice přicházelo ročně zhruba 7 000 návštěvníků. Dalších 6 let jsme hledali způsob, jak vypustit vodu z hlubokého podzemí pevnosti. Zde se rozkládalo jezero cca 20 000 kubíků vody o hloubce až několik metrů. Nakonec pomohla příroda. Při jarním tání v roce 1999 prolomila vzedmutá hladina podzemního jezera jeden z četných závalů a část vody vyrazila ven z podzemních prostor. Zával jsme dále rozebírali a v celém podzemí začala klesat voda. Tak se podařilo část jezera vypustit. Uprostřed bahna, kamení a spousty trouchnivějícího stavebního dřeva jsme v  létě 1999 zahájili asanační práce. Vybudovali jsme chodníky, nad nimi ochranné konstrukce, elektroinstalaci a osvětlení. Na jaře 2001 nastal historický okamžik - pro návštěvníky byla zpřístupněna první část rozestavěného podzemí pevnosti. Podařilo se nám to, co jsme si v roce 1990 předsevzali - ze skladiště jedů a zaplaveného podzemí vybudovat pevnostní muzeum".

Muzeum je otevřeno v květnu, červnu a září o sobotách a nedělích, v červenci a srpnu denně kromě pondělí, vždy od 10:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00 hod.

In: Veselý výlet 23/2004