Tři pilíře historického věhlasu města Trutnova se letos připomínají víceméně zakulaceným výročím. Od údajného zabití draka Albrechtem z Trautenberka a následného založení města, uplynulo právě tisíciletí. O výrazné postavě renesančního Trutnova a bez nadsázky strůjci jeho dějin kronikáři Simonu Hüttelovi se předpokládá, že zemřel před 405 lety. Jen vítězství rakouské armády před 140 lety v bitvě vykoupené krví v červnu 1866 bylo bolestně skutečné.

 Ze stejného opisu domnělé Hüttelovy Vesnické kroniky, jako na straně 8 zmiňovaná legenda o objevení pramenů v Janských Lázních, pochází i zvěst o zabití draka, nad jehož slují zvolili zakladatelé města výchozí bod pro vyměření hradeb. Symbol dračí saně prostupuje dávnými dějinami Trutnova až do současnosti. Nejstarší známá trutnovská pečeť s drakem je na listině z roku 1518 uložené v Germánském muzeu v Norimberku. Primitivní silueta draka byla též na vodoznaku první trutnovské papírny, stávající na Mlýnském náhonu ve Vodní ulici pod hradem, připomínané na samém začátku 16. století. I brněnský krokodýl, visící na řetězech v podloubí radnice v moravské metropoli, je podle jedné z pověstí trutnovský drak. Měšťané trutnovští jej prý darovali mladému knížeti Břetislavovi na zemském sněmu v Brně roku 1024. V brněnském archivu dokonce existuje doklad o jeho opravě z roku 1568. Z trutnovské městské pečeti, na té malé byl pouze osamocený drak, vznikl historický městský znak. Za jeho podobami vytesanými do kamene podnikneme malou procházku centrem Trutnova. Asi nejstarší najdeme v zádveří vinárny Pod hradem, využívající původní sklepení trutnovského hradu, nad kterým stojí dnešní Muzeum Podkrkonoší. Jen kousek odtud je znak v průčelí staré radnice se sídlem městského informačního centra a další na stejném domě spolu se znakem pivovarníků u vchodu do radniční vinárny. Je také na fasádě pošty a sousedního osmiletého gymnázia v Horské ulici (ten je dobře viditelný z Vězeňské uličky), na obou vnějších stranách zábradlí kamenného mostu u nádraží nebo na vodojemu v městském parku. Nejnověji třeba na moderním nárožníku u městské galerie. Trojrozměrné dračisko od kameníka Maye zdobilo v letech 1792 až 1892 obecní studnu na náměstí, než je vypudil další trutnovský fenomén, vládce hor na obzoru, bájný Krakonoš. Draka z náměstí nyní najdete ve stínu stromoví v městském parku. 214 let staré sochařské dílo i zdejší kašna byly nedávno restaurovány.

Také známá hospoda U draka ( Gasthaus zum Lindwurm ) měla v první polovině minulého století svou předchůdkyni ve Slezské ulici s čp. 11, v bloku domů zbořených začátkem osmdesátých let při výstavbě současného městského úřadu. Kvůli arogantnímu přístupu stavby tehdejšího sídla komunistické strany zanikla i starobylá Dračí ulička,  ( Lindwurm Gasse ) procházející mystickými místy dračího obydlí. Původně se sice jmenovala Jirchářská, ( Gerber Gasse ) podle páchnoucího koželužského řemesla vykázaného za hradební bránu, ale pod jménem Dračí vstoupila do vzpomínek mnoha generací. Není divu, že si studenti gymnázia nazvali svou galerii Dračí ulička. Vyvýšenině, kterou protínala, se v dávné době dlouho výstižně říkalo Pahorek lži ( Lügenhügel ). Celá přilehlá část starého Trutnova, s podloubím dlážděným kočičími hlavami, se zazděnou podkovou osahanou tisíci doteky pro štěstí, žije v myslích pamětníků jako tajuplná Stínadla z klukovské četby o partě Rychlých šípů. Nostalgie a snaha o oživení legendy vedla občanské sdružení Trutnov město draka, ve spolupráci s vedením města k jejímu znovuotevření. Nová Dračí ulička nabízí krátkou procházku zelení parčíku, doplněnou vkusným památníčkem. Kamenické ztvárnění symbolického pahorku provedl podle ideového návrhu Jaroslava Dvorského kameník a restaurátor Petr Beneš. Skotačivý dráček je dílem mladé akademické sochařky Pauliny Škávové. Po úspěchu letošního happeningu nazvaného „Už ho nesou" s nočním průvodem přinášejícím draka do města, chce sdružení podobné akce každoročně v květnu opakovat. Kovový drak z tepaného plechu podle návrhu Terezy Komárkové, který několik týdnů zdobil věž staré radnice, má být základním exponátem připravovaného dračího muzea. Možná v něm najde místo i česká legenda o Trutovi, kladoucí rekův souboj se saní do doby kněžny Libuše. Autor Rukopisu zelenohorského, snad sám Václav Hanka, „objeveného" v roce 1818, se nejspíš inspiroval „Poselkyní starých příběhů českých" z roku 1700 od F. J. Beckovského. Trut je tak prokazatelně mladým dítkem nacionálních historických snah národních buditelů. Luneta Mikoláše Alše v Národním divadle jej uvedla do všeobecného povědomí. Trutnovští patrioti však o něm neradi slyší, protože s Albrechtem z Trautenberka, byť podle současných znalostí stejně fiktivním, nemá nic společného. Starší regionální mýtus je jim přece jen bližší.

In: Veselý výlet 26/2006