Město Trutnov sází ve své propagaci a podpoře cestovního ruchu mimo jiné na jedinečnou přírodní galerii zachovaných památek prusko - rakouské válečné řeže v létě roku 1866. Početné pomníky padlým obou válčících stran, památníky bitev a řada označených hrobů, jsou dnes, víc než připomínkou válečných hrůz, zlidšťujícími výtvarnými prvky malebné podhorské krajiny trutnovského okolí. V úzké spolupráci orgánů města Trutnova s Klubem vojenské historie Trutnov - historickou jednotkou c. k. 1. pěšího pluku císaře Františka Josefa I. byla v sobotu 23. června 2007 uspořádána tradiční vzpomínková akce, spolufinancovaná tentokrát v rámci Iniciativy INTERREG III A prostřednictvím Euroregionu Glacensis ze zdrojů EU, nazvaná příznačně „Pochodem v chod". K 141. výročí jediného vítězství rakouských vojsk v bitvě u Trutnova 27. 6. 1866 byla zároveň slavnostně otevřena nová trasa naučné cykloturistické stezky „Po stopách války 1866 na Trutnovsku" pozváním široké veřejnosti na pěší pochod s vojenskou kolonou po historickém bitevním poli klidnou nenáročnou krajinou v celkové délce asi 8 km. Spolu s téměř tříkilometrovým okruhem naučné stezky „Den bitvy u Trutnova - rakouské vítězství 27. 6. 1866" v bezprostřední blízkosti městského centra, otevřeným v roce 2001, se stane součástí velkolepého projektu Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 - Via Belli 1866 (Cesta války 1866), spojujícího všechna významná bojiště severovýchodních Čech, přesahujícího na Trutnovsku i do sousedního Polska.
Via Belli 1866
Právě trutnovská část severní větve naučné stezky Via Belli 1866, vhodná pro pěší a především pro cyklisty, začíná v polské Kamenné Hoře a končí v Choustníkově Hradišti. Z Kamenné Hory do Trutnova přes hraniční přechod v Královci je to po silnici první třídy zhruba 30 km. Z Trutnova do Choustníkova Hradiště převážně po lesních a polních cestách nebo silnicích II. a III. třídy najedete ještě o 10 km víc. K celkem 12 informačním tabulím v centru trutnovského bojiště přibude 16 dalších zastávek. Nové panely s objevným obrazovým materiálem jsou vybaveny bohatým textem ve třech jazycích - vedle češtiny i v němčině a polštině. Zasvěcené informace se neomezují úzce jen na válečné události onoho tragického roku, který se nesmazatelně zapsal do historie a trvale změnil budoucnost evropských národů, ale v širších souvislostech seznamují návštěvníky s osudy konkrétních aktérů jednotlivých střetů a stručně i s dějinami jednotlivých lokalit i jejich současnou nabídku nejrůznějších turistických aktivit. Dozvíte se na příklad, že město Kamenná Hora, tradiční shromaždiště vojsk při opakovaných vpádech tehdy německých sousedů do české kotliny, získalo záhy na základě zkušeností z roku 1866 napojení na železniční síť. Sousední Lubawka, odvěká brána do Čech, ale samozřejmě i naopak, poskytla útočiště ustupujícím vojskům generála Adolfa von Bonina po porážce u Trutnova. O půl století později zde trutnovský průkopník letectví Igo Etrich v nevelké továrně na nábytek zavedl výrobu proslavených letounů Taube. Také v Bernarticích, jedné z nejstarších osad na Trutnovsku, spojených s někdejším krátkým pobytem Josefa II., poznamenaných krutým drancováním ze strany pruských vojsk, byla v letech 1868 - 69 urychleně vybudována železniční přípojka z Malých Svatoňovic přes Královec do Lubawky. Spícího lva, odlitého ve slévárně v Blansku na náklady továrníků Walzelových, na kamenném podstavci uprostřed vojenského hřbitůvku v Poříčí, znají díky jeho poloze tisíce cestujících alespoň „z okna rychlíku" či automobilu. Ale kdo ví o nepatrné jeskyňce ve skalách Čížkových kamenů, kde se ukrývala před násilnostmi pruských vojáků továrnická rodina Walzelova, s autentickým vytesaným nápisem? Samo město Trutnov, po Hradci Králové největší v regionu, žijící bohatým kulturně - společenským a sportovním životem, s intenzivními styky s mnoha zahraničními partnery a družebními městy, má stále co nabídnout. Příjemnou oázou relativního klidu uprostřed pulsujícího městského centra, je třeba nedávno obnovená Dračí ulička. Velkou péči věnuje Trutnov i obnově památek na válku roku 1866, z nichž řada se opět skví v plné kráse a hojně navštěvovaný okruh naučné stezky potvrzuje, že zájem návštěvníků neutuchá. Spolek, který se staral o opravy a zřizování pomníků na vojenských hrobech již od 90. let 19. století, sídlil ve Starém Rokytníku připomínaném již roku 1304. Hned u vjezdu do vsi směrem od Trutnova stojí památník rakouských dělostřelců z roku 1907, s nadživotní sochou kanonýra nad mrtvým druhem u zničeného děla. Co je pro bitevní pole této bratrovražedné války Němců s Němci zvlášť charakteristické, je to posmrtné souznění padlých, včetně zachování památek „našich" i nepřátel. Od prosince 1888 o ně pečuje v rámci kraje Komitét pro udržování pomníků na bojišti Královéhradeckém, od roku 1990 Komitét pro udržování památek z války roku 1866, v jehož čele se vystřídala řada osobností. Významným protektorem snah o udržování všech památek na zmiňovanou válku byl přímý účastník bojů, náchodský zámecký pán, generál jízdy princ Vilém Schaumburg - Lippe. V polích u kdysi samostatné obce Rubínovice stojí kamenný kříž, bezprostřední svědek zdejších krvavých bojů, známý z mnoha dobových vyobrazení a opodál centrální památník bitvy, strohý vysoký obelisk na stupňovitém podstavci. Také ve Studenci zanechaly ustupující rakouské oddíly řadu padlých a raněných. K sousední Stříteži mám osobní vztah a monumentální pomník čtyř pruských poručíků, v jehož okolí jsem prožil vzrušené chvíle klukovských šarvátek, netuše, že až do 2. světové války byl s přilehlým hřbitůvkem veden jako majetek Pruského státu, považuji za jeden z nejpůsobivějších vůbec. Prosté seskupení čtyř mohutných balvanů, které nechal upravit otec jednoho z padlých von Sydow, symbolizuje tragický osud čtyř mladičkých kamarádů z důstojnického sboru pruského Královského gardového střeleckého pluku. Mír jejich prachu! A mimochodem, víte, že jen pár kroků odtud, v někdejším zájezdním hostinci č. 1, pobyl nejen generál Gablenz, ale že si tu v noci po bitvě brousil své vojenské ostruhy i mladý neznámý poručík Paul von Hindenburg, budoucí prezident meziválečného Německa, nechvalně proslulý předáním moci Hitlerovi? Staré Buky vojenské operace přímo nezasáhly, tak si prohlédněte třeba sedm zdobných renesančních náhrobníků majitelů panství a jejich rodinných příslušníků v obvodové zdi kostela. Sídlo panství Vlčice, spojené s vladyckým rodem Zilvárů, ale i s vojevůdcem Albrechtem z Valdštejna či Schwarzenbergy, s památkově chráněným kostelem sv. Vojtěcha z konce 13. století, sloužilo pod pruským dohledem jako lazaret. V původní faře krátce pobýval Jan Amos Komenský a zříceniny středověkého hrádku Břečtejna znají zasvěcení daleko za hranicemi republiky díky sousedství s Hrádečkem nejznámějšího místního chalupáře Václava Havla. Pilníkov, kterému byl v letošním roce obnoven historický statut města, utrpěl největší škody na majetku kuriózně až po skončení bojů, když se začátkem září přes obec stahovaly do své domoviny tisíce pruských vojáků. Camillo Valero, příslušník podnikatelské rodiny vlastnící továrny ve Vídni a v Budapešti, zavedl v Kocbeři jako první v oblasti výrobu umělého hedvábí. V době bojů byl v jeho textilce zřízen lazaret. Pan továrník byl za péči o raněné později dekorován řádem Železné koruny III. třídy, nejvyšším rakouským vyznamenáním pro civilní osoby. Hradiště, pojmenované po jednom z držitelů Heřmanovi z Choustníku Choustníkovo, vlastnil svého času i František Antonín Špork, osvícený budovatel nedalekého barokního klenotu v Kuksu. V Braunově kamenické dílně sochal pískovcové skvosty zřejmě i významný český umělec Jiří František Pacák s rodovými kořeny ve Starém Rokytníku. Právě z ležení v Choustníkově Hradišti vyrazila 2. července 1866 většina jednotek II. armády pruského korunního prince Bedřicha Viléma, aby následujícího dne vpádem do rakouského týlu v osudné bitvě u Sadové rozhodla o výsledku celé války v neprospěch rakouských zbraní.
Uf! Že je to upoutávka páté přes deváté a o samotných bojích téměř nic podstatného? Tak chutě do sedel, milí čtenáři! Devadesát devět procent dalších informací a spousta nezapomenutelných zážitků vás čeká na trase po stopách války, která změnila evropské dějiny.
In: Veselý výlet 28/2007