Freiheit

V sobotu 6. 11. 1999 proběhlo již tradiční posezónní setkání stále početnějšího houfu přátel a příznivců Veselého výletu před stejnojmennou galerií v Horním Maršově - Temném Dole. Oblíbenému promítání zajímavých diapozitivů, které fotografující kamarádi horolezci a cestovatelé přivezli ze svých dobrodružných výprav do blízké i vzdálené ciziny, poskytla již podruhé přístřeší bouda „Jelení louky" v Peci pod Sněžkou. Předcházelo mu slavnostní vynesení busty hraběte Bertholda Aichelburga po více než sto letech zpět na původní místo, do nově zrekonstruovaného hrádku Aichelburg nad Temným Dolem. Romantickou zříceninu postavil lesní personál maršovského velkostatku na paměť oblíbeného majitele panství dva roky po jeho tragické smrti v roce 1863.

Spásou pro chátrající ruiny bylo ustavení Hradní společnosti Aichelburg před pěti lety, pochopení Obecního úřadu v Horním Maršově i Správy Krkonošského národního parku a v neposlední řadě, vzhledem k okolnímu terénu, vysilující, namáhavá práce stavební firmy Klimeš, která je pod citlivou obnovou hrádku podepsána. Celodřevěná stylová budova svítící novotou na opravené kamenné podezdívce s charakteristickou siluetou vyhlídkové věže, nabízí svůj vkusně zařízený interiér jednak k důstojnému uctění památky jednoho z kavalírů Krkonoš, zároveň však láká k nevšední podívané zvídavé návštěvníky malebného údolí Úpy pod sebou. Úctyhodný výkon tří vybraných nosičů, kteří se vystřídali při nesení téměř padesátikilové busty na staré dřevěné krosně, byl přihlížejícími /z nichž mnozí měli problémy se samotným výstupem/ odměněn potleskem. Málokdo si v té chvíli uvědomil, že stejným způsobem musel být nahoru dopraven veškerý stavební materiál. Posledních několik kroků k piedestalu s původní pamětní deskou nesli hraběte mužští z restaurátorského ateliéru rodiny Krouzových, která se postarala o obnovu jeho mladistvého vzhledu. Slavnostní salvy obstarali zaměstnanci polesí. Stovky nohou účastníků zároveň otestovaly obnovené úseky přístupových cest, splývajících postupně ve značenou vycházkovou stezku Aichelburg. Ze slov řečníků a významných hostů mi uvízla v mysli poznámka toho nejméně nápadného. PhDr Vladimír Aichelburg z Vídně, potomek slavného rodu, ji pronesl jen tak mezi řečí v soukromém rozhovoru, přesto by měla být vysázena tučnými písmeny: „Před deseti lety se mi o něčem podobném ani nesnilo."

In: Krkonoše - Jizerské hory 1999/12