"Wer sich will in Schatzlar nähren,
muss essen Pilz und Heidelbeeren."
Žertovné dvojverší z 18. století plně vystihuje nelehký život obyvatel tohoto nejvýchodnějšího koutu Krkonoš. A jako výsměch krutým přírodním podmínkám svítí při pohledu z okolních kopců zdejší zámek. Postaven na skalnatém ostrohu při jižním okrají města někdy na počátku 14. století, vystupuje pyšně z jeho malebného panoramatu a z dálky působí mnohem mohutněji než z blízka. Po staletí se zde střídali strážci zemské stezky, loupeživí rytíři a lenní pánové z obou stran hranice. Byl mnohokrát pobořen a znovu vybudován a nám nezbývá než věřit, že po desetiletích pozvolného chátrání přijde s novým majitelem doba rozkvětu a zpřístupnění jeho zajímavých interiérů široké veřejnosti. Novodobá historie Žacléře, až do konce roku 1992 spojená s těžbou černého uhlí, které bylo objeveno už v 16. století, skončila s uzavřením dolů. Novou nadějí je rozvoj turistiky a cestovního ruchu.
Chtěl bych vám dnes nabídnout lahůdku, kterou tak hned jinde nenajdete. Na trojúhelníkovém náměstí, sevřeném měšťanskými domy, stojí za povšimnutí poslední dvě roubené chalupy s vysokými prkennými štíty a podloubím, které nezapřou svůj vzor z dolního Slezska, socha sv. Floriana i pamětní deska připomínající poslední noc J. A. Komenského ve vlasti. Skvostem, pro který stojí za to do Žacléře zajet, je však mariánský sloup, mistrovská barokní skulptura z roku 1725. Jezuité z vídeňské koleje sv. Anny, vlastnící zámek s panstvím od třicetileté války, zadali práci východočeskému umělci, původem z rozvětvené sochařské rodiny ze Starého Rokytníka na Trutnovsku, Jiřímu Pacákovi. Žák a současník světem uznávanějšího Matyáše Brauna, jako by chtěl vystoupit ze stínu velkého mistra, stvořil kompozičně vyváženou i při monumentální výšce komorně působící stavbu s trojúhelníkovým půdorysem ladícím s architekturou náměstí. Také výběr světců, kteří obklopují trojboký obelisk zakončený sochou Panny Marie v rozevlátém šatě, svědčí o osobnosti tvůrce. Svatý Dominik, Bernard a Jeroným nejsou příliš častými postavami na početných morových a mariánských sloupech v okolí. A což teprve sv. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu, citlivě vkomponovaný do čela? Jemně sekaná šestiboká oblouková balustráda s nezbytnými andělíčky podívanou uzavírá.
Že jste se namlsali? Zajděte tedy ještě do kostela Nejsvětější Trojice. Plastická barokní výzdoba oltářů je také z Pacákovy dílny.
In: Veselý výlet 4/1994
