Freiheit

Pouť za léčivou vodou v Janských Lázních začíná u pramenů his­torických. Síť bájí a pověstí opřádá vznik většiny významných lázeňských středisek. Podle regionální autority číslo jedna, trutnovského kronikáře z 16. stol. Simona Hüttela, objevil teplé hojivé vřídlo pod Černou horou Jan z Chockova. Zbrojnoš Albrechta z Trautenberga sezením na Žacléři slídil v pohranič­ních hvozdech po úkrytech loupeživých rytířů. Stalo se tak 6. května 1006 a pramen, který dal vzniknout pozdějším světozná­mým lázním, byl po svém objeviteli a také v souladu s kalendá­řem nazván Janův. Nejspíš to není pravda, ale je to hezky vy­myšleno. Ironií dějin byl totiž první známou budovou v tomto místě hamr na zpracování rudy. Pečetí tak tu pravděpodobnější verzi o nálezu pramenů hledači drahých kovů v 11. - 13. stol. Věhlas zázračného minerálního pramene se rychle šířil do Čech i Slezska. Kaplička sv. Jana postavená u pramene byla cílem hoj­ných procesí a 8. 7. 1451 posvětil pramen papežský vyslanec Aeneas Silvius, pozdější papež Pius II. Vlčičtí Zilvarové, kte­rým tato část země patřila až do bělohorské bitvy, zbudovali zde sice hostinec a několik primitivních dřevěných budov, ale za opravdového zakladatele lázní lze považovat až Jana Adolfa ze Schwarzenbergu.

Ten koupil panství 5. 2. 1675 a krátce nato vyrostlo ve "Svatojanské Teplici" více než dvacet nových budov. Také první odborný spisek o Janských Lázních od zemského fyzika G. I. Hettmayera z roku 1680 inicioval a platil on. Učených po­jednání o účincích léčivé vody a chemických rozborů jednotlivých pramenů poplatných technickým možnostem své doby se vyrojilo ještě mnoho. Lázeňská sezóna, omezená pouze na letní měsíce, nabí­zela po staletí především koupele v přírodním vřídle a pitné kůry, spojené s vycházkami na čerstvém horském vzduchu. Rejstřík indi­kací byl velmi pestrý, od melancholické hypochondrie, zažívacích potíží, kožních a gynekologických onemocnění, svalového i kloubní­ho revmatismu přes širokou škálu onemocnění centrální i periferní nervové soustavy a posttraumatické stavy pohybového ústrojí či chronické bronchitidy až po doléčení po léčbě v jiných, hlavně dražších, lázních. Tištěné seznamy lázeňských hostů dokládají, že stejně pestrá byla i klientela. Vedle znuděných paniček c. k. oficírů a známých a populárních osobností se tu léčilo i mnoho opravdu vážně nemocných lidí. Radikální zlom nastal až po roce 1935. Rodák z Horního Staré­ho Města u Trutnova Dr. Oskar Baudisch, profesor z Rockefellerova ústavu v New Yorku a z univezity v Yale v USA, zjistil při nových analýzách pramenů, že zdejší voda je svým složením velmi podobná s vodou ve Warm Springs ve státě Georgia. To vedlo k orientaci lázní na léčení následků po dětské obrně, první zařízení tohoto typu v Evropě a druhé na světě. K vodním pro­cedurám při léčení pohybových, nervových i kožních onemocnění se termální prameny užívají i v současnosti. Ačkoliv jich sta­ré publikace uvádějí kolem třicítky, neznalý turista by je dnes asi marně hledal. Již zmíněný Janův o teplotě 29,6°C a o něco méně vydatný Černý, vyvěrají v Lázeňském domě a jsou jímány pro potřeby lázní. V minulosti byly vřele doporučovány také dva výrazné železité prameny. Mariánský nebo též Ocelový I. prýští do betonové jímky na svahu Střední hory v údolí Janského potoka, naproti dolní stanici lanovky na Černou horu. Asi 3 km níž po směru potoka, téměř ve Svobodě nad Úpou je na jeho pravém břehu ve­dle průseku sjezdovky u nových bytovek, betonová kašna s dosud zurčícím Císařským pramenem nazývaným též Ocelový II. Kdysi jej zastřešoval dřevěný altán a z Janských Lázní sem vedla údolím po­toka romantická promenádní cesta. Z jeho blízkosti těžil i hotel na protějším svahu jménem Císařské lázně, dnešní lesnické učiliště. A protože prý léčí mimo jiné i pánské sexuální potíže, je k ně­mu stále mezi stromy vyšlapaná cestička. Na Janské hoře ztrace­na v zeleni lesa je studánka Helenina pramene. Na stromě nad ním býval obrázek s biblickým výjevem a Helenina cesta vedoucí sem strmě z Rudolfova údolí přispívala k odtučňovací kúře možná víc, než pití léčivé vody. V těsném sousedství Janského potoka v samém centru obce, kousek za Kolonádou býval kdysi Zlatý pramen. Zani­kl překlenutím potoka, stejně jako později významný podnik téhož jména. Také Stříbrný pramen už nenajdete, přestože měl dokonce dvě větve. Jedna ústila do vodotrysku před Révou a druhá v altánku před pensionem Stříbrný pramen. Zůstala z něj jen kamenná kašna umístěná jako dekorace před ubytovnou Merkur. Jeho vody posilují vodovodní řád. Rovněž Stetinův pramen nad Ludvíkovou boudou, po­jmenovaný po hajném z nedaleké hájenky, je jímán do vodovodní sítě. Ve stráni nad evangelickým kostelem vytékal dříve pramen Flora, který léta napájel staré lázeňské bělidlo. I tento pramen připo­míná jen budova shodného jména. Teprve docela nedávno odvezl ne­známý nenechavec kamennou kašničku Rudolfova pramene z promenád­ního lesa za Belvederem.  A tak jediný snadno dostupný a přes ne­přízeň osudu stále činný je pramen v Rudolfově údolí za dětskou léčebnou Vesna. V dobách před "plyšákem", kdy hory patřily pra­cujícím, vodili sem své odborářské ovečky referenti z jednotli­vých zotavoven, aby jim vyprávěli každý svou pohádku o prameni lásky. Čůrek vytékající z rezavého zbytku chrliče v podobě dračí hlavy do zdobené, avšak poničené kamenné kašny se jmenuje docela prozaicky Starostův pramen, dříve konkrétně pramen starosty Exnera, po jednom z místních potentátů. Kousek výš ke Zlaté vyhlídce na druhé straně cesty je kamenná mohyla Pánského pramene, kterému by báje pro zamilované slušela určitě víc. Bohužel je bez vody, stejně jako osm vodotrysků v přilehlé studánce. Janské Lázně se probouzejí do krásy a určitě se jednou splní sen mnoha generací a na jednom z exponovaných míst se objeví i vkusné pítko s lázeňskou vodou.

In: Veselý výlet 7/1995