Jen málo osobností v dějinách českého národa dosáhlo takového světového věhlasu, jako pobělohorský exulant Jan Amos Komenský. V klikaté spleti jeho životních cest na mapě Evropy 17. století opředené dohady, nejasnostmi i výmysly, jsou některé pevné body. Jedním z nich je Žacléř. Tady opustil svou vlast cestou z Horní Branné do Lešna v únoru 1628, aby se již nikdy nevrátil. V bohaté nabídce pozoruhodností starobylého hornického města najdete i památky spojené s velkým myslitelem. Po staletí připomínala jeho návštěvu cesta z Prkenného Dolu do Žacléře, označovaná na starých mapách jako „Amosweg". Dovede vás bezpečně na trojúhelníkové náměstí, uprostřed něhož stojí v sousedství barokního Pacákova mariánského sloupu mohutný přírodní kámen s okolím posázeným četnými kusy zkamenělých stromů - araukaritů. Přestože velký kámen stojí na náměstí teprve od roku 1908, je pamětní deska, připomínající pobyt „učitele národů", již třetí. Původní medailon dalšího žacléřského hosta císaře Josefa II. vystřídal v roce 1923 německý básník Schiller, a protože ani ten nebyl v určité době dost dobrý, vystřídal jej Komenský. Dům, ve kterém podle ústního podání v Žacléři přenocoval, byl neuváženě v roce 1969 zbořen.
Kresba Stanislav Špelda
Při prohlídce náměstí si povšimnete dvou posledních roubených dřevěnek ze 17. století, které bývaly tak typické pro stará hornická města, třeba i pro Svobodu nad Úpou a Vrchlabí. Někdejší dřevěné městské domy s podsíní a vysokou lomenici dolnoslezského typu, tvořily jádro Žacléře a jsou cennou stavební památkou. Strohé, ostře ukončené, svisle bedněné štíty s malou plochou ve vrcholu upravenou do tvaru klasu a s malými okénky - kukačkami, jsou neseny třemi zdobenými sloupy podloubí. Jím prochází dlážděný chodník, z něhož můžete obdivovat dokonalost tesařského řemesla mistrů, kteří vytvořili rybiny rohových spojů. Bohužel pohled z blízka nemohu doporučit s čistým svědomím. Soukromí majitelé se k těmto historickým hodnotám chovají macešsky. Sami poznáte, že hrozí zřícením.
Odtud se vydáte dál po hlavní a jediné silnici na křižovatku v osadě Černá Voda. Po odbočení ze silnice vás zaujme zastavení křížové cesty s plastikou z červeného pískovce. Stojí na starém mlýnském kameni z odlišného materiálu s viditelným rýhováním. Možná pochází z nedalekého větrného mlýna, jehož zbytky jsou vidět o kus dál z cesty. Odbočíte doleva a za zády necháte letitý symbol Žacléře, komplex uhelné šachty s těžní věží a výsypkou, ne nepodobnou temným bábovkám Vraních hor na obzoru. Místní cesta, zpevněná tisíci kousky porcelánového výmětu ze žacléřské porcelánky, vede ke státní hranici s Polskem.
Ještě stále je v terénu možné rozeznat původní šíři kdysi velmi frekventované stezky vedoucí z Prahy do Vratislavi. Až budete za posledním stavením míjet netradičně pojatou sochu sv. Anny, chvíli se zastavte. Nechal ji postavit místní rychtář Johann Kryštof Feest v roce 1765 za to, že osada Černá Voda byla tehdy uchráněna od utrpení válek. Jinak tomu bylo v roce 1634, když právě po této cestě vtrhli do Čech Švédové. V roce 1866 tady Prusové předali Rakušanům listiny s vyhlášením války. Přímo u hraniční závory je na upraveném „Růžovém paloučku" pomník J. A. Komenského od sochaře Ladislava Zívra z roku 1958.
Jestliže podnikáte výlet pěšky, projdete od „Růžového paloučku" s laskavým svolením polské vlády i všeho jejího lidu po vyšlapané pěšince po státní hranici doleva. Otevře se vám krásný výhled na severozápad. Za hranicemi je dobře vidět shluk chalup první polské osady Niedamirów a malebné údolí Ostrežniku dává tušit, kde za hřebenem leží Horní Albeřice. Okolní kopce převyšuje charakteristický trojhran Sněžky. Dojdete až k alejí lemované silnici, po které zahnete k osadě Bobr. Vpravo se zastavte v pensionu s restaurací Olivín, kde se o vás noví majitelé postarají.
Cyklistům navrhuji návrat od památníku Komenského na křižovatku v Černé Vodě. Vedeni červenou značkou zahnete vlevo na starou křížovou cestu. Většina kamenných plastik tvořících jednotlivá zastavení je z roku 1823. Když nebudete spěchat a pečlivě si kameny prohlédnete, najdete i starší. Projedete kolem několika rázovitých chalup k opuštěnému německému hřbitůvku. I další klikatící se cesta v opuštěné krajině na vás jistě silně zapůsobí. Minete hráze zaniklých rybníků a za dalším hřbitovem už vjedete do cíle našeho putování - do Královce. Kolem kostelíka a renovované sochy českého barokního světce Jana Nepomuckého z roku 1762 přijedete na silnici. Několik metrů vlevo směrem k celnici je pomník padlých z první světové války. Možná vás putování po místech, kde končí Čechy, zaujme natolik, že ani nepostřehnete, jak jste se vzdálili od Krkonoš. Do Žacléře se vraťte cestou přes Lampertice, Křenov a Prkenný Důl.
In: Veselý výlet 7/1995
