Freiheit

Touhy dávných poutníků, přinést si na památku z cest nějakou drobnost nebo jí obdarovat přátele, využili podnikavější majitelé horských bud. Známá místa obsadili první koncesovaní prodejci občerstvení a upomínek v provizorních přístřešcích u pramene Labe, u Labského i Pančavského vodopádu, u Obří boudy a Sněžných jam nebo na Výrovce. Z několika vyrostly během času horské boudy. Nad vůní fialkového kamene či upravených klečových větviček koupených na navštívených místech plesali už naši pradědové a prabáby. S nárůstem turistů se rozvíjela nejprve rukodělná, ale brzy již průmyslová výroba upomínkových předmětů nejrůznějšího původu, umělecké kvality i prodejní ceny. Nikoho jistě nepřekvapí, že nápisy na těch starých jsou povětšině německé. Jazyková hranice je ale to poslední, co by obchod rozlišoval, takže hodně záleželo na klientele. Mnohokrát ležely nabízené produkty, jak s českým, tak s německým nápisem, svorně vedle sebe. Nejinak tomu bylo nejspíš již na pultíku legendární „staré Blažkové" známé jako Blasse z Rokytnice nad Jizerou v prostoru Labské boudy, nebo u křižovatky cest na Výrovce s pověstným kioskem Marie Steinerové, jedné z prvních oficiálních obchodnic se „zbožím ozdobným" i její pokračovatelky, neteře Berty Bönschové.

Nejrozšířenějším suvenýrem jsou až doposud pohlednice. Hosté jich odeslali od jejich vzniku koncem 19. století z hřebenů Krkonoš i k potěše současných sběratelů milióny. Motiv Hotelu Výrovka vydalo v době pořízení fotografie z titulní strany hned deset vydavatelů. Tolik pohlednic neměla leckterá vesnice. Námětem, stejně jako u většiny ostatních suvenýrů, byly v počátcích dva fenomény - Krakonoš a Sněžka. Naivistickou postavičku Krakonoše s vousy z lišejníků, vyráběnou podomácku v chalupách české části pohoří, trumfovaly řemeslné řezbářské figurky Rýbrcoula z dílen početných absolventů umělecké školy v dnešní Jelení Hoře. Proměny vrcholových staveb na nejvyšší hoře Čech i Slezska se dají na dobových památkách přímo mapovat. Jen provozovatelé prosperujících hřebenových bud si mohli dovolit prodávat i cenné výrobky ze skla a porcelánu. Produkty harrachovské či maršovské sklárny nebo porcelánek rodiny Pohlů v Žacléři a v Kovarech, lze najít i mezi všemi těmi broušenými či malovanými talíři, skleničkami, hrníčky a těžítky s krkonošskými motivy. Mezi nimi je i pár takových, které snesou přísnější umělecké měřítko. A když ne, nic se neděje. Sběratelé jsou dnes ochotni sáhnout hluboko do kapsy. Před pár lety se na internetové aukci starožitností vydražila docela nepraktická a nijak zvlášť pohledná konvička na mléko v podobě kravičky, jaké dodnes vyrábí třeba porcelánka v polském Boleslavci. Za několikanásobek vyvolávací ceny se prodala jen proto, že měla na boku obrázek se zastavěným vrcholem Sněžky. Jinak byly upomínkové předměty stejně jako dnes přehlídkou dobového kýče a jen milosrdný čas a letitá patina jim dodávají osobité kouzlo, spojené s nostalgií vzpomínek. V nevkusu vynikaly především různé užitkové předměty ze dřeva jako talířky, slánky, jehelníčky, krabičky a kazety, mnohdy soustružené, zdobené vypalováním, transparentními černými obtisky i barevnými, rádoby lidovými malůvkami, ty dražší intarziemi či řezbou. Velmi rozšířené byly svého času i šikmo seříznuté březové „placky" s nalepeným barvotiskem přírodní scenerie s boudou či dominantou Krkonoš, doplněným plastickým kašírovaným detailem. Vedle různě velkých obrázků vytvořených rozličnými technikami se nabízely také trojrozměrné miniatury interiérů horských světniček k pověšení na stěnu, často oživené i vyřezávanými postavičkami obyvatel. Oblíbené byly i poněkud nákladnější cínové pohárky s reliéfním dekorem nebo lžičky se smaltovanými obrázky exponovaných lokalit. Univerzální předměty se lišily třeba jen názvem boudy nebo místa. Samostatnou kapitolou jsou plechové štítky na turistické hole, které byly a po víceleté přestávce už zase jsou, vedle cenově dostupné památky na výlet i trvalou a nevtíravou reklamou. Rozšíření zimních sportů kráčelo ruku v ruce s nezbytnými lyžařskými přívěsky, tak zvanými „Ullry". Původního severského patrona lyžařů doplňoval na rubu medailičky většinou obrázek domovské boudy. Název se samovolně přenesl na všechny upomínkové přívěsky na ozdobné šňůrce, cinkající frajersky vedle zmenšenin fortelných botiček a zkřížených lyží na opaskovém poutku zimních i letních turistů. Pak jsou tu ještě odznaky. K těm obzvlášť kuriózním je počítán třeba ten od spolku Veselá mysl. Spolu s texty populárních písniček je prodával zpívajícím hostům v první polovině minulého století bavič a hráč na citeru Hans Soukup na Luční boudě. Ostatně s Luční boudou si generace návštěvníků spojují i další nevšední upomínku - vázanou navíc na kulinářský zážitek - obří rohlík z vlastní pekárny. Nezamýšleným suvenýrem ze Sněžky se ve 20. letech 20. století staly třeba i drobné nouzové mince používané na obou vrcholových boudách. Jejich majitel Heinrich Pohl by o věčném doobjednávání všech nominálů mohl vyprávět. U reklamních ubrousků se „odnášení" dokonce předpokládá. Pro méně majetné turisty bylo vždy v pohotovosti aspoň razítko, sbírané s vervou na pohlednice i do vandrovních knížek, což stále přetrvává, přestože existují i dřevěné turistické známky a modernější sběratelské vizitky. Nabídka je dnes opravdu pestrá, jako by ji ani nepřerušila chudoba z let odborářských rekreací, kdy miniaturní rozcestník ze samorostu na dřevěné podložce představoval vrchol invence výrobců i návrhářů. Současní návštěvníci hor, zmlsaní výlety do celého světa se záplavou upomínkových cetek a odkojení vymoženostmi moderní techniky, stojí kolikrát v úžasu nad nepatrnou hračičkou z hloubi minulosti se zabudovaným skleněným krystalkem o průměru necelé dva milimetry, ve kterém lze proti světlu jako v kaleidoskopu pozorovat třeba detailní zobrazení několika jednotlivých hřebenových bud. Sotva 2,5 cm velký kostěný medvídek z mé sbírky skrývá v kukátku zříceninu hradu Chojník i s žertovným volně přeloženým dvojverším: „Jsouc v mysli stále s tebou, vzal jsem ti tohle sebou". Dřevěná hlavička cigárové špičky z přelomu 19. a 20. století, vyřezaná do postavičky horského skřítka Krakonoše s nůší, představená kdysi na výstavě v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí je vysoká 62 mm a v průhledu skleněným válečkem v jeho čapce je vměstnáno dokonce 10 motivů z českých i slezských Krkonoš včetně jednoho z Adršpachu. Častokrát je právě jen taková relativně bezcenná maličkost jedinou památkou na kdysi honosnou a prosperující krkonošskou boudu. Přestože mám slovy kolegy redaktora „to drobné haraburdí rád" a prodejci popisovaného sortimentu mě chválit nebudou, myslím, že nejkrásnější upomínkou na každý výlet jsou především osobní prožitky. Ale ty vám připomene právě ta zakoupená drobnost.

In.: Veselý výlet 41 - zima 2014