Freiheit

V rodném jazyce krkonošského rodáka, jehož jméno rezonuje se zimními sporty v Janských Lázních v období mezi světovými válkami nejzvučněji, mají tři písmena S větší údernost: Skikönig, Skimeister, Skilehrer! Takové tituly provázejí jméno Adolf Berger nejčastěji. A naprosto zaslouženě. V malebném lázeňském středisku pod Černou horou se rodilo mnoho lyžařských talentů a pan učitel Cajetan Bayer byl dokonce jedním z prvních široko daleko, kdo si dávno před koncem 19. století dosud neznámá prkýnka nazul. Opravdovou uznávanou a obdivovanou hvězdou s mezinárodním věhlasem a zástupy fanoušků se stal muž z jiného krkonošského údolí.

Jméno Berger je ve východních Krkonoších časté. Vysledovat příbuzenské vztahy je i při nedostatku písemných pramenů snadnější spíš tak říkajíc „po chalupě". Adolfovi předkové žili ve Velké Úpě podle soupisu obyvatel z roku 1772 v chalupě s dnešním číslem 80. Stylovou roubenku pojmenovali současní majitelé a někdejší trapeři Pavla a Miloš Muzikářovi Bouda Na cestě podle své životní filozofie ovlivněné „On the Road" Jacka Kerouaca. Na konci 18. století ji vlastnil spolu se sousední chalupou a další letní boudou na Lučinách hospodář Christian Berger s manželkou Dorotheou. Podle indikační skici stabilního katastru z roku 1841 byl majitelem domu na Prostředním Výsluní jistý Ignaz Berger. Krátce nato se tady v říjnu 1848 narodil Adolfův otec Johann Berger, později jediný majitel a hospodář. Ženu Filomenu si přivedl z Horních Lysečin a měli spolu čtyři syny, Rudolfa, Adalberta, Vinzenze a 16. června 1894 narozeného Adolfa zvaného Dolfi. Ve stáji chovali pět krav, tak museli kluci v hospodářství pomáhat. Jen v zimě, když louky pokryla sněhová duchna, zbývalo pro benjamínka Dolfiho trochu víc času na řádění na podomácku vyrobených lyžích. Prací zocelené tělo a vrozený talent nechaly malého Bergera brzo vyniknout nad vrstevníky sjíždějícími svahy poblíž rodných chalup. Terén je to přitažlivý dodnes. Sjezdovky na Výsluní a Portáškách mají stále dostatek ctitelů.
Mladý lyžař Adolf Berger na sebe upozornil už v juniorských soutěžích v sezóně 1910 - 1911. Zaujal také Emila Bönsche z Luční boudy a hned po ukončení školní docházky nastoupil na nejstarší a největší hřebenové boudě v Krkonoších jako „holka pro všecko". Oficiálně však byl lyžařský instruktor a horský průvodce. Na Luční boudě si časem vysloužil lyžařské ostruhy a zaslouženou přezdívku „král lyží". Jeho neuvěřitelné výkony, hazardní sázky a žertovné nezbednosti pramenily z mistrovského lyžařského umění, odvahy a veselé společenské povahy. Žádná výzva pro Bergera nebyla nesplnitelná. Byl prvním skutečným skialpinistou Krkonoš. Dokázal sjet z hlavního hřebene krkolomným skalnatým korytem na zamrzlou hladinu Malého rybníka jako nikdo po něm. Na dobových mapách tohle místo neslo jméno Berger Rinne. Projel úzkým žlebem do temné hlubiny při východním okraji Sněžných jam. Stejně tak pokořil hned několik nebezpečných srázů ze Studniční hory do Úpské jámy a dalších míst Obřího dolu. Zimní hosty, pro které bratři Bönschové zajišťovali denní program, i procházející turisty s oblibou bavil až dvanáctimetrovými skoky ze sněhového můstku na střeše jedné z budov tehdejší Luční boudy. A ještě po nich za letu dokázal házet sněhovými koulemi. Občas se pro efekt převlékl i do ženských šatů. Nejspíš ho ovlivnil o deset let starší světák, špičkový lyžař, horolezec a dobrodruh Oliver Perry Smith. Američan žijící v Německu byl známý svými nebezpečnými prvovýstupy a artistickými exhibicemi ve skalách Saského Švýcarska i na štítech Alp. Při slézání krkonošských hřebenových skal se objevil na Luční boudě. Bergera naučil nejen šoumenským móresům, ale hlavně důslednému a tvrdému celoročnímu tréninku. Jenže vzhledem k zaměstnání neměl nadějný lyžař příliš času závodit.
V první světové válce utrpěl Adolf Berger v řadách císařské rakousko - uherské armády vážné zranění s trvalými následky. Tím se ještě utužilo jeho přátelství se stejně postiženým lyžařským kamarádem a vrstevníkem Otto Schrimpelem z Vrchlabí, který skákal a běhal na vynikající úrovni i s prostřeleným kolenem. Berger po vyléčení působil opět na Luční boudě. Po úrazu mu zůstala částečně nepohyblivá ruka včetně několika prstů, proto si vytvořil svůj osobitý skokanský postoj se vzpřímenou postavou v úzké stopě. Berger tomu říkal norský styl, ale s rukama na švech kalhot nebo nepřirozeně napůl rozpaženýma se jeho silueta výrazně odlišovala od všech ostatních skokanů včetně Norů. Přes tento hendikep se stal figurantem řady propagačních pohlednic a později i protagonistou filmů, někdy jen jako kaskadér. Údajně účinkoval již v prvním dokumentárním filmu „Das Wunder des Schneeschuhs" německého režiséra Arnolda Fancka, který natočil mnoho titulů o horách, sportu a lyžování. Právě při tom odkoukal od vynikajícího rakouského instruktora Hannese Schneidera efektní příčný obrat, tedy pověstný Quersprung. Nečekaně jej předvedl v Janských Lázních udiveným divákům i s batohem na zádech v plné jízdě při exhibičním skoku na Krakonošově můstku, když jej při dopadu překvapili pod bubnem pozdě reagující šlapači. Také u dalšího úspěšného Fanckova němého filmu Svatá hora z roku 1926 vyvolával svými akrobatickými kousky velké pozdvižení. Za zmínku stojí, že ve filmu vystoupila poprvé v herecké roli pozdější výborná, ale kontroverzní režisérka Leni Reifenstahlová. Mezi nejlepšími lyžaři ze střední Evropy, které režisér Fanck pravidelně angažoval, Adolf Berger vždy vyčníval.
Po sňatku s Klárou, narozenou v říjnu 1897 v nedalekém slezském Schmiedebergu, tedy dnešních Kowarech na polské straně hor, se Adolf Berger podnikatelsky osamostatnil. Roku 1920 si v Janských Lázních pronajali bydlení v již neexistujícím starobylém lázeňském hotelu Vratislav (Stadt Breslau) od toho roku založené Akciové společnosti Janské Lázně. Berger měl živnost horského průvodce a především vyhledávaného učitele lyžování. Později si zde otevřel malý krámek s textilem a sportovními potřebami. V roce 1927 si pronajal větší prodejní prostory v přízemí právě dokončeného výstavného hotelu Janský dvůr s výhodnou polohou v centru lázeňského střediska a rozšířil sportovní nabídku o upomínkové předměty a prodej, půjčování a opravy lyží i saní. V letech 1922 až 1927 se rodina rozrostla o syna Hanse a dceru Ilsu, a úspěšný podnikatel mohl roku 1930 koupit od Richarda Gottsteina idylický dům číslo 16 na rozhraní mezi Janskými Lázněmi a tehdy ještě samostatnou obcí Černá Hora. Stylová roubená chalupa s honosným názvem Vila Landhaus postavená v duchu nejstarších domů z 18. století, patřila celé století janskolázeňské rodině Ettrichů. Z té pocházel i dlouholetý přednosta poštovního úřadu a majitel několika realit Richard Ettrich, po vzniku samostatného Československa od roku 1919 starosta obce Janské Lázně. Od domu byl krásný výhled na Bergerovu chloubu Krakonošův skokanský můstek na protějším svahu Středního hřebenu. V tu dobu byl největší v Krkonoších. Na jeho výstavbě se Adolf Berger výrazně podílel a zde prožil svůj hvězdný vzestup a také smutný pád. Záhy po ustavení Hlavního svazu německých spolků zimních sportů v ČSR (HDW) Berger vstoupil jako většina německých sportovců z Krkonoš do jeho řad. V Janských Lázních začal pro HDW sklízet pomyslné vavříny. Kupodivu první významné vítězství vybojoval v běhu při zdejším mistrovství HDW na začátku roku 1921. Spolu s dobrými výsledky i ve skokanské soutěži získal celkové nejvyšší umístění v severské kombinaci. Vzápětí vyhrál v silné konkurenci nejlepších německých a rakouských závodníků i Zlatou lyži v Oberstaufenu spojenou s titulem mistr Německa. Jako docela kuriózní perlička dnes zní, že tři roky po zániku monarchie obdržel stříbrný putovní pohár arcivévody Karla Habsburského z roku 1912 pro nejlepšího lyžaře z Krkonoš. O rok později získal cennou trofej do trvalého majetku její trojnásobný držitel Vinzenz Buchberger ze Špindlerova Mlýna. Dobrých výsledků ve skoku dosahoval Adolf Berger již na starém můstku na úbočí Světlé hory. Když se pro závody FIS „Rendez - vous" v Janských Lázních v roce 1925, uznaných dodatečně jako II. MS, nechal postavit nový Krakonošův můstek s doskočištěm téměř v centru obce, byl na něm Adolf Berger jako doma. Dlouho držel absolutní rekord můstku skokem 56 metrů a ještě při oficiálním tréninku před nejdůležitějšími závody lyžařské kariéry několikrát překonal kritický bod 40 metrů. Logicky se předpokládalo, že miláček zdejšího obecenstva mistrovský závod vyhraje. Bohužel, jak už to v životě chodí, Berger se startovním číslem 15 neměl 15. února šťastný den a jeho výkon stačil jen na 5. místo. Dokonce i kamarád Otto Schrimpel ho přeskočil. Hýčkaný borec uvyklý na slávu a obdiv davů své selhání nesl velmi těžce. Postupně mu začali „šlapat na paty" mladší soupeři, zejména Franz Wende ze Svobody nad Úpou, Josef Adolf a později i nadějný junior Gustl Berauer z Pece pod Sněžkou. Berger se stále víc realizoval ve vzkvétajícím obchodě a v zimní sezóně ve vyhlášené lyžařské škole. Po té se zachovaly krásné smaltované odznaky v několika barevných a tvarových variantách v českém i německém jazykovém provedení. I díky takovým památkám jméno typického krkonošského horala a lyžařského průkopníka Adolfa Bergera žije aspoň mezi početnými sběrateli. Jeho portrét pokazilo pozdější členství v nacistické straně, za které byl na konci července 1945 mezi prvními obyvateli z Janských Lázní zařazen do divokého odsunu. Jeho žena Klára s dcerou, snachou a dvouletou vnučkou odjely do americké zóny poraženého Německa z Trutnova „řádným" transportem 21. dubna 1946. Zbytek života Adolf Berger pobýval v Bavorsku jako majitel výstavného hotelu v centru lázeňského střediska Bad Wiessee na západním břehu alpského jezera Tegernsee.

In.: Veselý výlet 43 - zima 2015