S otevřením nové stálé expozice v Městském muzeu Žacléř nazvané Sbírka porcelánu Václava Petiry se splnil velký sen dlouholetého sběratele figurální produkce žacléřské porcelánky. Václav Petira (1941 - 2018) dlouho přemýšlel jak svou velkolepou unikátní sbírku, čítající dnes celkem 1600 položek zpřístupnit zrakům široké veřejnosti. Souhrnné informace a fotografie přírůstků zveřejňoval pravidelně na svých webových stránkách, dokonce plánoval výstavbu vlastního soukromého muzea. To když rozrůstající se kolekci začala být původně obytná letitá dřevěnka malá a před jejím zbouráním musel vystěhovat všechny exponáty do náhradních podnikových prostor v bývalém objektu Kara, bohužel veřejnosti nepřístupných. Nakonec zvítězil celkem logický nápad umístit sbírku formou trvalé zápůjčky v místě původu s tím, že žacléřské muzeum pro ni vyčlení při plánované rekonstrukci jednu z výstavních místností. Vše bylo ústně předjednáno, když uprostřed práce činorodý mecenáš náhle zemřel. Jen díky vstřícnému přístupu celé pozůstalé rodiny se mohl záměr realizovat. Nápaditá instalace výstavy od architekta Benedikta Markela ohromí na první pohled množstvím rozmanitých sakrálních i světských sošek v několikakusových velikostních sériích, párovém i zrcadlovém provedení, početnou kolekcí kropenek a ukázkami užitého umění. Zvláštní oddíl tvoří umělecké artefakty podle modelů významného umělce Emila Schwantnera.
Odkaz velkého sběratele
Václav byl můj vrstevník a kamarád, naladěný na stejnou humornou notu s mnoha společnými zájmy, přes které jsme se sblížili a každý nově získaný kousek spolu prožívali. Díky úspěšnému podnikání, do kterého podnikavý praktik přirozeně vplul na sametové vlně s původním zaměstnavatelem Start Trutnov s tradicí výroby automatických stavěčů kuželek, získala rodinná firma Bovling - Centrum v Poříčí jako první v novodobé historii města v kategorii Regionální produkt prestižní cenu Trutnovský drak. Přímo symbolicky je to nevšední soška městské erbovní figury z ušlechtilého francouzského porcelánu od trutnovského výtvarníka Milana Kouta vyrobená v Žacléři. Osobním oceněním se skromný filantrop Petira spíš bránil, svůj patriotismus nedával nijak okázale najevo. Častokrát teprve dodatečně při odhalení nějakého opraveného sochařského díla, zakoupení obrazu regionálního umělce pro muzeum či galerii nebo vydání katalogu k výstavě vyšlo najevo, že významným sponzorem je právě on. Takto se velmi zasloužil nejen o propagaci uznávaného Emila Schwantnera a jeho díla, ale i pozapomenutého bernartického ahasvera akademického malíře Joannese Koehlera nebo krajináře Charlese Mayera z Trutnova. Mě osobně potěšilo, že jako nová inspirace do intenzivnějšího sbírání byl podle jeho vlastních slov článek Bratři Pohlové, kluci z porcelánu v časopise Krkonoše - Jizerské hory v únoru 2003. Byl stejně jako já typický produkt socialistického školství s jazyky na štíru (což je ostatně i naše společné znamení zvěrokruhu). Přesto dokázal později díky internetu zdolávat nástrahy světových jazyků při dohodě s antikváři v Evropě i v zámoří. S přirozeným šarmem a laskavou image „udiveného strejdy" však dával přednost osobnímu jednání. Znal všechny starožitníky na trasách svých služebních cest a s buldočí vytrvalostí objevoval nové a nové majitele porcelánových figurek ze Žacléře, na které mnohdy účastné vyslechnutí jejich příběhu zapůsobilo víc než nabízené peníze. Objevil tak několik Schwantnerových originálních dřevěných předloh pro figury realizované později v porcelánu, nebo jeho vzácnou školní práci z pálené hlíny. Nezištně zveřejňovanými informacemi si budoval nejen nežádoucí sběratelskou konkurenci, ale nechtěně několikanásobně zvedal ceny mnohdy naprosto běžných výrobků továrny, o které i v odborných kruzích ještě nedávno málokdo něco věděl. Aby takříkajíc držel prst na tepu doby, sledoval pečlivě pohyb předmětů svého zájmu na internetových aukcích. Na nejznámější český aukční portál se na můj popud - na to jsem pyšný - přihlásil na příklad sice teprve koncem května 2006, přesto do svého skonu úspěšně vydražil neuvěřitelných 563 přírůstků do sbírky. Mnoho let si je pečlivě zaznamenával do vlastního rukopisného katalogu podle výrobních čísel modelářských forem. Stejně tak evidoval všechny známé pomníky padlých z první světové války vytvořené fenomenálním sochařem regionu Emilem Schwantnerem. Všechny dosud stojící i místa po zaniklých jsme spolu několikrát navštívili ve snaze najít nějaký nový poznatek. Někdy se nám to i podařilo. Mnohokrát při projíždění krajinou v okolí Žacléře se Václav vrhal na každý bílý střep ve výkopu a často jsme takhle prohledávali terén v místě zaniklé porcelánky bratří Pohlů v Kowarech. Tu dětinskou radost z každé neporušené úchytky, střapce k záclonovým šňůrám nebo zátce k pivní lahvi pochopí jen blázniví kluci. A sběratelé. Jsou sběratelé, kteří hromadí své sbírky v trezorech jako výhodnou investici a podnikatelé, kteří si staví okázalé vily, jezdí v autech světových značek milionové hodnoty a létají na drink do Dubaje. Naštěstí žijí mezi námi i skromní nenápadní lidé se srdcem na dlani jako byl Václav Petira. Filantrop, mecenáš umění a velký patriot. Navíc altruista, který všechny dobré skutky činil především pro vlastní potěšení a po nějakém pomníku ani netoužil. A přece si ho už svou životní sbírkou vybudoval.
In.: Veselý výlet 51 - zima 2019
(Autory snímků v příloze jsou: Pavel Křivka, Pavel Klimeš, Miloš Šálek, Günter Fiedler a náhodný kolemjdoucí)