Freiheit

125 let nepřetržité výroby porcelánu v Žacléři i právě uplynulých 100 let od nástupu nejvýznamnějšího majitele porcelánky Theodora Pohla do jejího vedení, ponouká ve zvídavých hlavách otázku, co všechno se asi v podhůří Rýchor ve stínu slavnější hornické tradice vyrábělo. Zakladatel rodinné výroby porcelánu, švec Josef Pohl z Desné v Jizerských horách, začal ve své domovské manufaktuře začátkem druhé poloviny 19. století vyrábět tehdy žádané porcelánové hlavičky k fajfkám. A téměř vzápětí i pověstné čalounické cvočky, při jejichž dokončování a zatmelování hřebíčků zaměstnával postupně další a další dělníky. Nejspíš už tenkrát vznikla i posměšná přezdívka „Knöpla Pohl", na kterou slyšeli jeho následníci v několika dalších generacích.

Čtyři jeho nejstarší z dvanácti dětí, synové Reinhold, Heinrich, Leonhard a dcera Anna, založili v roce 1871 společnost „Bratři Pohlové" a v témže roce zahájili výrobu v nově vybudované „továrně" ve slezských Kowarech. K osvědčeným otcovským produktům přidali kroužky na záclony, porcelánové střapce k záclonovým šňůrám a nábytkové a kamnářské úchytky. V roce 1878 koupila úspěšná firma druhou provozovnu v Žacléři, kam je to přes hranice jen kousek. Nejstarší z bratrů, Reinhold Pohl, po třech letech ze společného podniku vystoupil a stal se od podzimu 1881 jediným vlastníkem žacléřské porcelánky se stejnou skladbou výrobků, jako její bratrská přeshraniční konkurence v Kowarech. Již 15 let od jejího založení obsluhovalo tři vypalovací pece na 150 zaměstnanců. Nostalgickou vzpomínkou na desítky zaniklých malých pivovarů jsou jejich tištěné názvy na porcelánových patentních uzávěrech pivních lahví z tehdejší produkce. Zavedení moderního licího postupu obohatilo výrobu o drobné pouťové cetky, sošky svatých, hlavičky k panenkám, figurky zvířátek a dětské hračky. Teprve s Theodorem Pohlem, který podnik od bratra koupil v roce 1902 (čili nebyl zakladatelem továrny, jak shodně uvádí většina starších písemných materiálů, včetně Veselého výletu č. 6), přišel dynamický rozvoj výroby a nový „manažerský" způsob podnikání. Relativně vzdělaný a světem prošlý Theodor nejen vtiskl výrobkům charakteristickou značku ze zkřížených iniciál svého jména, ale především vsadil na nekonečné možnosti elektrifikace průmyslu, dopravy i domácností a v té době nezastupitelnou roli porcelánu jako vynikajícího izolátoru. Automatické lisy, zčásti konstruované a postavené ve vlastní dílně, chrlily všechna ta podnoží spínačů, rozdělovačů, držáky a objímky pojistek a řadu dalších součástek z elektroporcelánu pro nízké napětí. Ještě před první světovou válkou byly na místě zastaralých provozů instalovány dvě moderní třídenní vypalovací pece, každá o objemu 65m³ v nové třípodlažní budově. V roce 1921 byla zahájena výroba izolátorů pro vysoké napětí všech tvarů a velikostí, odolávajících ve vlastní zkušební stanici napětí o kapacitě 500 000 voltů. Výstavba další pece o 90m³ v druhé polovině dvacátých let minulého století zvýšila celkový vypalovací objem na 320m³ a osazenstvo dosáhlo počtu 750 zaměstnanců, jejichž práci spolu s nejkvalitnějšími surovinami je nutno hledat za evropským věhlasem Pohlovy porcelánky v Žacléři. Operativní přeorientování výroby v roce 1926 na základě velké objednávky sanitárních doplňků pro zařízení koupelen do Ameriky, umožnilo firmě vstup i na zámořské trhy. Prozíravý majitel zahájil v Žacléři již v roce 1930 výrobu zboží z umělé hmoty - bakelitu a krátce nato vyrukoval s pryskyřicí z vlastní vývojové dílny pod obchodní značkou Theopolit. Rozpačité poválečné tápání výroby po znárodnění v roce 1945, kdy byla k žacléřské porcelánce kuriózně přičleněna provozovna na výrobu umělých zubů v Kuksu, ukončilo až splynutí s podnikem Elektroporcelán Louny 1. ledna 1952. Monopolní výrobce elektrotechnické keramiky v tehdejším Československu, po počátečním neúspěchu s náhradní výrobou talířů a hrnků, jasně určil směr dalšího vývoje. Léta „nadšeného plnění všech hlavních ukazatelů plánu" zavedla do výrobního programu pyrostat (1964), hmotu sloužící jako nosiče spirál v topné keramice a kordierit (1967) nezbytný pro výkonné infrazářiče. Zprivatizovaný závod se od    1. listopadu 1994 jmenuje Keramtech, spol. s. r. o. a jeho výrobní program se ustálil u technické žáruvzdorné keramiky, především sítek a filtrů pro slévárenské lití. Drtivá většina historické produkce má i přes značnou trvanlivost přece jen spotřební charakter; činnost kdysi okrajová získává časem na ceně. Drobné bytové doplňky, především z období art deca, jsou sběratelsky stále hledanější. Nemluvě o vzácných signovaných sériích podle modelů Emila Schwantnera, kterými významný trutnovský meziválečný umělec vyjadřoval vděčnost svému mecenášovi, v jehož modelářské dílně kdysi začínal. Dílo královeckého rodáka Schwantnera (1890 - 1956), které jeden z jeho učitelů Jan Štursa odvážně srovnával s originální tvorbou Auguste Rodina, je zastoupeno ve sbírkách většiny muzeí v regionu, jeho monumentální plastiky mnohde přečkaly i neuvědomělé pomníkoborectví poválečných let. Porcelánové figury zvířat, především velkých kočkovitých šelem v mistrně zvládnutém pohybu, s hluboce rozbrázděným povrchem, navozujícím úchvatnou hru světel a stínů, doplňuje rovněž v pohybu ztvárněná postava Krakonoše, oproti tradičním strnulým panákům navýsost moderní a lidská. 

Oficiální biskvitová busta prezidenta Masaryka z Pohlovy porcelánky od nezjištěného modeléra je zcela nezvykle opatřena českým názvem výrobce s roztomilým -u- ve slově porculán.

In: Veselý výlet 20/2003