Pijáci portského

 
Pavel Klimeš - Portské 6. 7. 2002

„Do Rodinného výčepu jezdím autem a nikdy mi nevadilo, že se nemohu napít z výčepní nabídky. Jen jednou mi bylo líto, že jsem si nemohl připít portským s těmito chlapíky. Zítra to bude 20 let a stále si ten pocit neúčasti pamatuji.

Tak na zdraví! Pavel"


Fotografie s textem, která přistála v mé e-mailové poště a zřejmě i ostatním zúčastněným z Veselého výletu vyburcovala v jednom z mých posledních stařeckou demencí nezasažených mozkových závitů milou vzpomínku souběžně s neodbytným nutkáním vysvětlit, jak to všecko vzniklo. Ve Výčepním listu číslo 3 uváděném toho 6. července 2002 do rukou dychtivých prvních čtenářů při velkolepé oslavě Dne Výčepního listu na zahradě u Rodinného výčepu v Přibyslavi vyšlo totiž mé „originální" Interview pod stolem s fotografem Bohdanem Holomíčkem zaměřené primárně na hospody. Sešli jsme se k němu už v březnu toho roku v Bohdanově domovské restauraci Lesní dům v Janských Lázních. Z jakési světácké rozmařilosti jsme k rozhovoru bohatýrsky popíjeli ne zrovna nejlevnější portské a do zavírací hodiny jsme se tímto ušlechtilým nápojem gentlemanů dokázali zřídit jak ti vyhlášení carští důstojníci. Na článku to redakční rada naštěstí nepoznala, ale jak známo v české kotlině se nic neutají. Má pověst téměř abstinenta, který maximálně láká nezkušené děvy na omšelou rádobyvtipnou průpovídku - když gin tak jedině s Toníkem - doznala značné trhliny. Začalo se šuškat, že Tonda je na portské. Při každé jen trochu vhodné příležitosti mě nějaký vtipálek buclatou lahvinkou lahodného moku Porto tawny z oblasti Alto Douro na březích stejnojmenné řeky v Portugalsku obdaroval. Můj nedostačující apetit zdaleka nestačil k jejich konzumaci, a tak jsem je ač nerad a opravdu jen sporadicky pouštěl mezi dobrými přáteli dál do oběhu. Takhle jednoduše se zrodila legenda na jejímž vzniku má svůj podíl i uvedený nevinný snímek. Kuriozní je pouze skutečnost, že jsem nikdy před tím a vlastně ani potom portské ve zvýšené míře nepil a před víny jiných značek nepreferoval. Při dnešním po dlouhé době usrkávaném pohárku jsem navíc pojal nápad stvořit popisku pouze ze slov počínajících písmenem p.

„Příležitostní pijáci portského při pravidelné parádní párty pořádané příbyslavským přítelem Petrem pro pokaždé početnější partičku příbuzných, přátel, později povšechně příchozích potažmo pocestných pobíhajících po pozemku přilehlém pověstnému pohostinství po předcích, pojídajících potraviny poskytované podnikem případně přinesené původu pochybného, polykajících plnými papulami přenáramnou polívku panímámy, pijících pěnící pivo po půllitrech pohříchu posbíraných po půdách. Po pestrém popoledním programu plném písní pouličních pěvců, povídek protřelých pisálků případně pokleslé pantomimy později podvečer přikvačí pozvané půvabné panenky prezentující právě přivezené „periodikum příležitostné" překypující přímo podnikavým psavcem Petrem převyprávěnými pověstmi pekelskými, perokresbou příběhů populární pražské pětice puberťáků, připomenutím prvního pohostinství poškozujícího pověst posvátné půdy Pruska prokleté potrhlým páterem, připravované povídání poutnice Peclové přibližující poselství Phugtalu, poznámky poválečných psích příběhů pamětníka pustého pohraničí, pak poezie povídkáře, publicisty, překladatele píšících Poláků, pána Pecky. Pouze přistižení prostovlasí pánové podle přítomných povídavých paní prý pohrdající plebsem popíjejí portugalské Porto protože přišli provokovat přítomné. Pitomci."

Nakonec jsem přece jen zůstal u tradiční strohosti.

Nepublikováno


 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzám návštěvnosti soubory cookie.
Používáním tohoto webu vyjadřujete svůj souhlas s naším využíváním souborů cookie. Další informace.