Freiheit

Udržujte rituály, je to základ spokojeného života, valí se na nás jako mantra zejména z barevných časopisů pro ženy. Doporučuje to pochopitelně devět z deseti uznávaných psychiatrů. Desátý je ten můj. Souhlasím, že nás každého srozumitelné i méně pochopitelné rituály provázejí životem. Dokud jsem byl bezstarostný svobodný mládenec a žil ze dne na den jako to biblické ptactvo nebeské jedl jsem, když přišel hlad, pil když jsem dostal žízeň. Když bylo světlo, pracoval, když byla tma, spal a na rituály - neměl ani pomyšlení. Po založení rodiny, dostavily se nečekaně i rituály. Jsem už starý pes a tenkrát jsme tomu říkali dělba práce. Dnešní emancipovaní mladí lidé by to snad ani dál neměli číst, aby mě někdo nenařknul ze šíření hejtů.

Vždycky se mi příčil pohled na ženu s lopatou stejně jako na chlapa s rukama ve dřezu. Na jednoho ze sousedů, který se odvážil věšet vyprané prádlo, jsem dokonce střílel ze vzduchovky. Ani ve snu mě nenapadlo, že bych dobrovolně asistoval u porodu. Jednak to v době narození mých potomků nebylo možné a druhak má moudrá milá stihla přivést na svět dvě děti během mé vojenské služby. Díky vyhlášeným zlatým ručičkám jsem si uzurpoval všechny manuální práce kolem domu a zahrady. Tak dlouho se ve společnosti šuškalo - chudák paní učitelka, má ho pouze pro okrasu - až jsem se, ač ošklivější polovička stal reprezentantem rodiny navenek. Jsa papírově podle dosaženého vzdělání z rodiny nejblbější vzal jsem na svá bedra veškerou písemnou agendu. Vyhraněný postoj k principiálním světovým otázkám či pokaždé při změně času natahovat hodiny - to byla u nás geneticky daná činnost důstojná hlavy rodiny. Na mou něžnější polovičku zbyly už jen ty nepodstatné drobnosti. Oddechová zábava s dětskou drobotinou s přestávkou každých 45 minut a dvěma měsíci prázdnin a doma už jen načmárat nějakou tu přípravu, nakoupit, uvařit, vyprat, vyžehlit, vysmejčit byt... No jak říkám, samé prkotiny. Často v žertu pronesla: „Až jeden z nás dvou zemře, co jen já si s těmi všemi lejstry nesmyslné úřední korespondence počnu?" A protože ten chcípák prolezlý nemocemi xkrát sešívaný nejen jako celoživotní slávista, ale opravdovou felčarskou dratví jsem já, doufal jsem, že mě Nejvyšší povolá prvního. Jenže ten se nejspíš plácá do stehen a řehtá se na celé kolo, jak mě vypekl. Víc než šedesát let společného života jsem měl mou nejmilejší manželkou zakázán vstup do kuchyně, až jsem nabyl dojmu, že jídlo je prostě v daný čas na stole. Když i světici jako byla má jediná, dojde trpělivost a odejde navěky jinam, zdráhám se pomyslet, že za lepším jsou všechny rituály na pověstné dvě věci. Nejenže jsem například nevěděl jak se spouští pračka, ale na první dobrou jsem si nemohl ani vzpomenout kde je. Ač nejsem Ezop, přidám nakonec jedno ponaučení mého dědy: "Všeckého od hentál až po hentál". I rituálů. Hlavně si nevypěstujte závislost!

In.: Výčepní list 2023 / 32