Freiheit

V leckteré kreslířské soutěži s námětem jak si děti představují Krakonoše, by se takovýto pajdulák připomínající spíš bezdomovce nebo strašáka v zelí než horského obra umístil pravděpodobně na chvostě. Nejeden hospodský kritik by se zaručeně kasal - to bych namaloval taky. Zpravidla až do chvíle, kdy by před ním přistál papír a tužka s pohrdavým pokynem - tak se ukaž vejtaho! Jen opravdový znalec obrazů pozná charakteristický rukopis a typickou signaturu klasika českého umění 19. století Mikoláše Alše (1852 - 1913). Moje generace měla jeho učesanějších a líbivějších kreseb než je uvedená črta uhlem plné školní čítanky. Možná i proto, že byl oblíbencem tehdejšího ministra školství a osvěty „Rudého dědka" Zdeňka Nejedlého. Trousit tudíž moudra o čelném představiteli generace umělců Národního divadla je stejný nesmysl jako nosit krupici do mlýna, dříví do lesa a žádosti na pracák. To Jindřich Waldes (1876 - 1941) velkopodnikatel v kovové galanterii, mecenáš a sběratel umění s tragickým koncem za druhé světové války pro svůj neárijský původ může nevzdělance trochu zaskočit. I když značku Koh-i-noor znalo ještě před pár lety každé malé dítě. Rozvernou slečnu s Waldesovou kovovou patentkou v oku z firemního loga jsme si jako kluci vystřihovali z maminčiných kartonů s knoflíky.

Jak spolu tihle tři velikáni souvisí? Zběžně načrtnutá kresba uhlem na pomačkaném papíru o rozměru necelé 34 cm x 21 cm datovaná znalcem přibližně do roku 1890 pochází z rozsáhlé Waldesovy sbírky uložené po válce v Národní galerii v Praze. Aby nebylo pochyb, že jde o vládce Krkonošských hor, uvedl autor jeho jméno svým svérázným písmem spolu se signaturou v pravém horním rohu. Sbírka nevyčíslitelné hodnoty byla po roce 1991 prohlášena z valné většiny za národní kulturní památku a část byla v restituci navrácena dědicům sběratele žijícím ve Spojených státech. Ti ji okamžitě jak je obvyklé „hodili do frcu" a velký díl byl rozprodán v aukcích. Grafický list s panáčkem z hor byl v dobách, kdy jsem pohyb Krakonošů na aukcích a burzách zpovzdálí sledoval několikrát nabízen například Aukční síní Vltavín v Praze. Naposled se pokud si pamatuji, ustálila vyvolávací cena mezi 10 až 20 tisíci korunami, blíž k té horní hranici. Zda se položka prodala a za kolik jsem nezjišťoval a ani to není podstatné. Obrázek jsem si vybral jako Krakonoše na červen, protože symbolicky přesně vyjadřuje mé současné duševní rozpoložení. Za to ovšem Aleš, Waldes ani chudák Krakonoš pochopitelně nemůžou.

Nepublikováno