Kolem mariánskolázeňského Krakonoše obezřetně našlapuju už hodně dlouho jako ten příslovečný mlsný Voříšek kolem kastrolu s horkou kaší. Byť by to byla jeho zamilovaná z bio cizrny. Ale co naplat. Jednou je to Krakonoš, tak sem s ním. Jeho domovská lokace ho přímo předurčuje pro letní období dovolených a lázeňských pobytů. Každý sběratel pohlednic s Krakonošem mi jistě potvrdí, že majestátní kamenná socha pána hor Krakonoše u výstavného hotelu téhož jména na výšině nad Mariánskými Lázněmi se mu ve sbírce ryze krkonošských patriotik chtě nechtě začíná postupně hromadit. Při objektivním posouzení nutno uznat, že rozevláté obřisko mnohem víc odpovídá pojetí vládce povětří, hromů a blesků ze starých bájí než vousatý strejda s pupkem a fajfkou v dřevěném provedení obsazující zápraží horských bud měrou nebývalou zejména v poslední době, kdy z každého dřevorubce je přes noc umělec s motorovou pilou. Jenže, je to vůbec Krakonoš? Nerad bych sahal do svědomí ctihodného kněze Bohuslava Balbína, který už více než před 300 lety ve svém díle Miscelanea povýšil Velkou a Malou Podhoru tvořící Podhorský vrch u Mariánských Lázní, kopeček, proti němuž jsou i Rýchory velehorami na div ne nejvyšší místo v Čechách. A jak se sluší a patří, bájný Duch Podhory jako by z oka vypadl Krakonošovi alias Rübzahlovi.
Švihák lázeňskej
Těžko dnes hádat ve kterém z nich se hoteliér Georg Zischka (1854 - 1923) zhlédl, když svůj romantický secesní hotel budovaný na začátku 20. století s nepřehlédnutelným podílem kapitálu svého společníka amerického milionáře Bushe velkopivovarníka ze St. Louis podle plánů vídeňského architekta Arnolda Heymanna (1870 - 1950) pojmenoval Rübezahl, česky Krakonoš. Stavbu řídil oblíbený místní stavitel Johann König a rozsáhlý park zakládal vídeňský zahradní architekt Sven Svensson s ostruhami autora parků v císařském Schönbrunnu. Takový stavební komplex si pochopitelně žádal důstojnou sochu svého patrona. Dnes se této granitové soše dosahující úctyhodné výšky 3,5 m říká starý Krakonoš, protože v rostoucím pohádkovém ráji v přilehlém parku je mezi více než čtyřicítkou postav v životní velikosti vzniklých v atelieru akademického sochaře Michala Moravce a jeho žáků z hořické kamenické školy další figura bájné postavy z Krkonoš. Nejen v „Mariánkách" ale nejspíš i ve Svobodě nad Úpou málokdo tuší, že moderní čtyřdílná skulptura na jedné zdejší zahradě je z téže tvůrčí dílny. V lázeňské oblasti západních Čech je téměř pravidlem, že skoro každá významnější socha při splnění jistých úkolů nosí štěstí. Vzpomeňme jen bronzového Františka s ochmataným pindíkem z Františkových Lázní nebo Rýbrcoula, kterému ovšem z neznalosti říkají skřítek Gottstein na nádvoří hradu Loket. Také oba Krakonošové z Mariánských Lázní mají čarovnou moc. Člověka často maně napadá, kdo za tím stojí. Že by za požadavkem myslet si přání, dotknout se kouzelného kamene v obrově opasku a třikrát sochu obskákat na jedné noze výrobce konopné masti?
S poděkováním paní Lence Modrovičové za inspiraci
Nepublikováno