Freiheit

Úsloví „když to vezme do ruky mrcha - pardon - machr..." i s tím chtěným přeřeknutím znamená většinou obdiv nad podařeným dílem. Všemožných ztvárnění Krakonoše, zejména dřevěných figurek všech velikostí od mini panáčků až po sochy zvíci pořádného kolohnáta jsem už v životě viděl neúrekom, abych uplatnil i znalost cizích jazyků. Staří horáci z Krkonoš by spíš řekli „recht viel", ale nechci-li zabřednout hned na začátku, tak pro našince prostě hodně. Kupodivu drtivá většina z nich vyšla z rukou lidových tvůrců, insitních umělců samouků čili neškolených amatérů, byť šikovných a zručných s vrozeným talentem a bohatou tvůrčí fantazií. Jejich dílka právě tou nedokonalostí a naivitou berou za srdce. Řadu už jsem jich představil na těchto stránkách, i když úmysl publikovat každý měsíc jednoho z Krakonošů se časem ukázal jako hodně vysoko nastavená laťka. Obrázky by se jistě s pomocí kamarádů, literatury a hlavně všemocného Internetu sehnat nechaly. Jenže já jsem založením především psavec. Všeobecně známé rčení, že opakování je matkou moudrosti, v tomto případě není jaksi na místě. Nedělám si iluze, že doprovodný text čte každý. Přesto doufám, že jistý Pavel někde v pražském paneláku není jediný. Ani mě samotného by nebavilo omílat stále dokola výčet Krakonošových atributů, od nezbytné sukovice po typický odložený ohoz z nějaké fořtovny, případně další ble, ble, ble o sojce, trpaslících, namyšlené nápadnici nebo nešťastné řepě.

Dnes to zcela výjimečně zase udělám. Už proto, že majitele pěkného artefaktu znám a vím i něco málo o mistru dláta, který ho před několika lety na objednávku vyřezal. Je mi obzvlášť sympatické, že je to právě umělecký řezbář Miroslav Priputen z Trutnova, který - cituji úvodní slogan z jeho webových stránek: „Dokáže dát dřevu čtvrtý rozměr. Stačí mu k tomu ostrá dláta a chvíle klidu. Vyřeže vše, nač si jen vzpomenete." Reklama je reklama. Vyrostl jsem v jiných poměrech a o její účinnosti polemizovat nemíním. Krakonoše pojal pan řezbář naprosto realisticky bez jakékoliv snahy po nějakém módním výstřelku, tak jak souzní s tradiční představou konzervativního konzumenta. Postava je proporčně vyvážená. Na první kouknutí budí dojem přátelského podsaditého pořízka a ne přerostlého hejhuly, ze kterého jde strach. Prostý myslivecký oblek bez přebytečných detailů a cingrlátek trochu deklasuje filmová pláštěnka jakoby půjčená od nebožtíka Franty Peterky z populárních Večerníčků České televize. Okatě barevně odlišená fajfka z jiného dřeva je nepochybně záměrný pokus o ozvláštnění. Zato na plnovousu a kadeřích zastydlého hipísáka z let šedesátých se tvůrce vyřádil. Těch kudrlinek! Hajnej asi nechodil každý týden do salonu. Ale všemocný pán hor, ten si to může dovolit. Korunováno tyroláčkem s jezevčí štětkou (nebo je to snad sojka - práskačka jakou má na klobouku současný vrchlabský Krakonoš Luba Kočíb? Už na tu dálku špatně vidím) a je tu Krakonoš jako ze žurnálu. Na druhé kouknutí mi trochu vadí vyhaslé oči slepého mládence a pootevřená papula venkovského Honzy před výlohou sex shopu. Na mě ale nedejte, jsem prý šťoura k pohledání a nic mi není svaté. Každopádně je to povedený kousek a z mých slov určitě čiší závist.

Nepublikováno