Freiheit

Ten dobrácký strejda, kterého často a rád představuju, se umí taky pořádně rozzlobit. Tentokrát to vyšlo, co čert nechtěl ausgerechnet na říjen, měsíc, který mám ze všech nejradši. To se pak rozvzpomene na své mládí a vezme na sebe původní démonickou podobu horského obra, trestajícího každý sebemenší neřád a zlý skutek. Tak ho školní dítka v Německu znají ze závěsných výukových obrazů z cyklu Stockmannových pohádkových výjevů vydavatele Paula Stockmanna v Bochumi. Barevný velkoformátový tisk z 50. let minulého století podle akvarelu malíře Herberta Rasche ze série pověstí představuje legendárního Rübezahla jako rozzuřeného rezavého germánského kolohnáta ženoucího z lesa chamtivé sběrače lesních plodů. Každý zkušený houbař by měl respektovat, že když na podzim zamkne les tak přes to nejede vlak. A když už přece jen vkročí do lesa, tak by ho hanba fackovala, kdyby sbíral houby. No a já letos po letech ukvapeně a předčasně zamykal už 1. října. Jenže odolejte krásnému slunnému odpoledni tereziánského babího léta, jakých u nás na horách nejspíš už mnoho nebude. A když najednou ve vymeteném lese vykoukne z jehličí zpozdilý smrkáč, to se jednomu přímo zatmí před očima a na citlivém vedení pravé mozkové hemisféry vznikne zkrat. Budou řízky! Přibyli už jen dva hnědáci a svěží babka. Jistě tušíte, že nemám na mysli koňské spřežení pracovitého dřevaře a jeho tchýni sedící na pařezu opodál. Ten první hřib smrkový, doplnili dva zdravé hřiby hnědé alias suchohřiby či podhříbky a jistým mykologem Baierem (abych přímo nejmenoval) zatracovaný hřib žlutomasý.

Asi nikoho nepřekvapí, že vzápětí následoval trest. Už když jsem do té bujným ostružiním zarostlé paseky vstupoval, mě neomylný vnitřní hlas varoval. Jenže my jsme ti venkovští frajeři! Šel jsem tudy mnohokrát, půjdu zase. To mi ale bylo 40, 50, 60, 70...prostě ještě jsem nebyl starý dědek. Krakonoš mi hodil ukázkovou trdlici a už jsem letěl. Navenek to sice vypadalo, že jsem se zapletl do těch ostnatých šlahounů, ale takový držkopád by nesvedl nafilmovat ani Ronaldo po opravdovém šlapáku soupeře. Houby na maděru a z rypáku zabořeném v jehličí mi crčela krev. Chvíli se mi zdálo, že už nevstanu. Na nohy mi pomohl jen nápad, jak si orvaný jako listonoš když přehlédne cedulku „Pozor zlý pes!" s obličejem vítězného vejtahy z MMA ringu s tím srandovním jménem začínajícím na V po třetím kole udělám selfíčko k ilustraci tohoto textu. Nakonec to nebylo tak drastické a těch pár rudých šmouh neučinilo můj ksicht nijak podstatně zajímavějším. Tak jsem aspoň zvěčnil vykrájené zbytky z nešťastných houbiček, které snad ani nestojí za to obalovat. Doma čekala další jobovka. Voňavá napěněná kávička Dolce Gusto nebude. Kávovar přestal kávovařit. Nerad bych všecko sváděl na Krakonoše. V tomhle je všemocný pán hor pravděpodobně nevinně. Přístroji totiž nedávno skončila záruční doba. Tak co asi jiného, než kurvítko.

Nepublikováno