Freiheit

Lidové pranostiky mají něco do sebe a je nabíledni, že nevznikly samovolně jen tak z ničeho. To jen stařičká matička Příroda je „vol'aká zmëtená". Asi jako chudák major Haluška řečený Terazky z filmu Černí baroni v nezapomenutelném „Lanďákově" podání. A jak předvídá vševědoucí královna rosniček meteoroložka Dagmar Honsová i přes letošní dosavadní mírný průběh počasí, zima o sobě dá ještě vědět. Také bych Krakonoše na březen viděl raději v závějích kvetoucích bledulí ve Sklenářovickém údolí než v současné vytrvalé chumelenici. Ale co naplat, počasí stejně jako osud nepřečůráš. To není z mé hlavy. Tvrdila to jedna moudrá žena, jejíž jméno mě už dávno vypadlo z paměti, ale musím jí dát za pravdu. „Chcačky nechcačky" jak se důvěrně říká mezi námi děvčaty, musím vybrat zimní portrét pána hor z kolekce krkonošských pohlednic se zimní tématikou. Rýbrcoul vymodelovaný ze sněhu a ledu, takový trochu povedenější sněhulák, je ve sbírkách filokartistů hojně zastoupen. Ten tradiční jilemnický ze starobylého náměstí modelovaný každoročně Josefem Dufkem je už ale přece jen dost okoukaný. I pan Dufek s partou pomocníků si letos ausgerechnet jako naschvál, ale naprosto chvályhodně zkusili uplácat slavného Jana Nepomuka, když už je ten oficiálně vyhlášený „Rok Harrachů".

Tak hop a skok přes haldy sněhu na hřebenech Krkonoš a naváté věky k severním sousedům do pruského letoviska Bad Warmbrunn. Současní polští přátelé z Jelení Hory zajisté prominou, ale tak se tenkrát dnešní městská část Cieplice Śląskie-Zdrój jmenovala. Impozantní čtyři metry vysoká figura Rübezahla ze sněhu a ledu s proměnlivým pozadím na pohlednicích mnoha tehdejších významných nakladatelství vychází nejspíš z původní fotografie místního vydavatele Wilhelma Müllera. Použitou barevnou pohlednici vytisklo Krakonošovo umělecké vydavatelství Paul Heckendorf & Co. v Jelení Hoře, tehdy Hirschbergu ve Slezsku působící v letech 1903 - 1927. Stejný motiv vytiskl i Max Umlauf tamtéž, ale objevuje se i na pohlednicích vydavatelství Löffler & Co na hony vzdáleném od Krkonoš v městečku Greiz v Durynsku. Krakonoš je prostě světák a dělat z něho regionálního páprdu je víc než krátkozraké. Stejně jako Krkonoše jsou jen jedny a hraniční čára na mapě je jen umělý výmysl člověka. Povedený sněhulák se líbil a tehdejší vydavatelé pohlednic se zejména po dobu mezi světovými válkami předháněli ve vydávání nových a nových sérií ať už fotografických nebo dobových tiskařských technik včetně koláží s toutéž sněhovou figurou závislou na počasí. A jen tak mimochodem silueta stavby za ledovým monumentem je-li vůbec reálná by mohla klidně být starobylá „Chlebová bouda" v němčině Brotbaude v někdejším Brückenbergu nedaleko od navštěvovaného nordického kostelíka Wang. Ze staršího majetnického jména po jistém Brodovi se ten „boží dar" dostal do názvu pravopisným zkomolením. Dnes je to po mnoha přestavbách rekreační pension „Stokrotka" jak Poláci něžně říkají sedmikrásce v Karpaczi Górnem. Použitá minikolekce je jen zlomkem produkce z dob kdy pošťáci chodili obtěžkáni plnou brašnou pohlednic a dopisů. Myšlenka, že by pošta jako taková mohla zbankrotovat byla z kategorie sci-fi asi jako objevení rozumné bytosti z vesmíru v parlamentních lavicích.

Nepublikováno