Prosinec s adventem, zklidněním a usebráním se před Vánocemi si tak nějak automaticky nárokují křesťané. Ale Krakonoš je pohanský živel, vládce drsné nepokořené přírody, krutý a nespoutaný, žádný dobráček z hájovny někde od Kolína. Ze všech představitelů personifikovaného ducha hor nejvíc odpovídá bájnému archetypu germánský ryšavec ze Slezska, jak jej namaloval německý malíř Alfred Werner v roce 1957. Olej na dřevěné desce je uložen v muzeu s hotelem „Slezský dům" v Königswinteru v Severním Porýní - Westfálsku. Ve zdejším Dokumentačním a informačním středisku regionálních studií Slezska se setkávají Němci, Poláci i Češi, pováleční vyhnanci i současní zájemci o historii. Pán nehostinných horských výšin je zde představen opřený o sukovitý kyj ve výmluvné pozici jako zlý, nas.., nas..., nasupený dědek s hrozivým pohledem z něhož se dá téměř číst: „Běžte do háje se šťastnými zítřky a umanutou vírou, že stačí dohnat a předehnat a bude líp, naivním optimismem o vítězství pravdy a lásky, sluncem v duši a zeleným údělem! Ještě jsem tady já a podle mého pískání se bude tančit!"
Toť on – démon
To jen nárůdek nepoučitelných bohémských Švejků v dolíku mezi Krkonošemi a Šumavou se ho snaží navléknout do ušmudlaného proletářského hubertusu nějakého vysloužilého fořta. S laskavě znějícím jménem Krakonoš očekávají od starého bájného Rýbrcoula jen dobré skutky. Každoroční sázení hříbků, občasné přičarování kupy zlaťáků, mírné povětří, maximálně smířlivé bu bu bu na rozjívené haverlanty. Žádné Himl hergot donrvetr kruncajs element! Nic neplatí stoprocentně. Ani zkazky o české holubičí povaze. Přesto je nám ten dobrácký pantáta bližší.
Nepublikováno