U likvidace starých novin moje srdce zaplesalo při náhodném objevu nepoškozeného titulního listu sobotní přílohy Lidových novin s názvem Orientace z 22. června 2002 s obrázkem Krakonoše. Poťouchlého nasupeného dědka á la zpustlý bezdomovec bych si klidně mohl dát zarámovat jako mé dokonalé alter ego. Už dávno to není ten statný jonák coby symbol živelné přírody. Poslední knoflík kdysi módní vesty stěží obepíná poživačné panděro a zarudlá pijácká bambule v nečesaném a nestříhaném houští neomylně napovídá o láskyplném vztahu k alkoholu. O další neřesti nelze pochybovat při pohledu na ožvýkanou fajfku. Ledabyle za zády zasunutá švihácká hůlka dává tušit, jaký byl v minulosti asi tenhle ptáček postrach všech víl a divoženek v revíru. Nadarmo si závistiví trpaslíci nešuškali, že co nevyleze na strom...Však to znáte! Při výběru Krakonoše na březen nemám lepší volbu.
Nic se neděje jen tak
Zároveň tím vzdávám hold autorovi kresby, před několika dny (píši to s předstihem, je polovina února) předčasně zemřelému kmenovému kreslíři časopisu Respekt Pavlu Reisenauerovi (7. října 1961 - 13. února 2024). Jeho charakteristické, často nekorektní a sršaté kresby milovaných i nenáviděných papalášů polistopadové éry, politiků, vládních činitelů a hlavně všech prezidentů, které dokázal geniálně vystihnout i laskavé znevážení všech idolů od Mickey Mouse přes Ferdu Mravence a Večerníčka až třeba po Rychlé šípy budou zejména čtenářům Respektu, ale nejen jim dlouho chybět. Životopisných dat oblíbeného kreslíře a ilustrátora, samouka a perfekcionisty bude všude vzhledem k té smutné okolnosti jistě dost od mnohem povolanějších, než je nějaký laický obdivovatel z Horní Dolní. Je-li nějaké „tam nahoře" přeji i nadále břitký vtip, staromilsky ostrou tužku, i když vím, že používal především počítač a sledování politiky jen z nutnosti. V. I. P.
Nepublikováno