S dřevěnými sochami velikánů se doslova roztrhl pytel. Krakonoš není výjimkou. Téměř před každou chalupou, horskou boudou, hospůdkou i hotelem a nejen na horách stojí různě velcí dřevění pantátové se sojkou jako rozlišovacím znamením na rameni. Zručným drevorůbačům, kteří to umí s pilou, se sebevědomím často několikanásobně převyšujícím výtvarný talent většinou nechybí kupecký fištrón, aby cenovou lácí trumfli opravdové kumštýře. Za několik posledních let je po České kotlině rozseto Krakonošů různých velikostí i umělecké úrovně víc než Johánků z Nepomuku. Jako nekritický obdivovatel pohádkového pána našich krásných hor razící heslo, že Krakonošů není nikdy dost, jsem na první prázdninový měsíc červenec vybral především pro radost dětí docela povedeného Krakonoše vítajícího návštěvníky Krakonošova království - výstavní expozice „Pohádkové Krkonoše" v Turistickém informačním centru na Rýchorském sídlišti ve Svobodě nad Úpou. Stejně jako je mnohokrát svatý Jan Nepomucký na kdejakém mostku přes vodu dílem anonymního lidového umělce, ani po autorovi uvedené sochy jsem z prostého pudu sebezáchovy raději nepátral. Majestátný poutač, na který v blízkosti hlavního silničního tahu z vnitrozemí do centra východních Krkonoš Pece pod Sněžkou s lanovkou na královnu pohoří sedá prach, má barvy částečně vyšisované sluncem. Chlapácký kohát místo pohodlné špacírky zabírá značnou část plochy, takže diskutabilní kvalita snímku nepadá na vrub pouze nevlídnému polednímu světlu ani seniorskému ne příliš chytrému mobilu v rukou totálního fotografického nemehla. To pestřejší, barevné s opravdickým peklem včetně rohatých, se skřítky i populárními pohádkovými postavami z Večerníčků a Krakonošem v docela jiném pojetí najdete uvnitř.
Nepublikováno