"V těch tyrolských Alpách, tam je krásně tak. Žil tam se svou kozou švarný Tyrolák. Měl krátký kalhoty, holá kolena. A pil mlíko z vemena. Hólári jolári jolári jou holári jolári jou!"
Kdo si nikdy v životě nezahulákal při táboráku Tyroláka, ví o životě kulový. Tedy aspoň z pohledu nás obyčejných kluků od lesa. Možná jsou to atavismy po dávných kolonistech Krkonoš poletující zdejším poujetřím jako nakažlivé bacily schopné skolit rovnoměrně rodilé horáky i náplavu. Dlouhý čas se tradovalo, že si dřevaři z Alp přinesli ze své domoviny vedle saní rohaček, sněžnic, krosny nebo kloubku i báchorky o zlém lesním duchu. Podoba Krakonoše z romantického 19. století zobrazovaného často jako obr v tradičních „Lederhose" s padacím mostem a plstěným tyrolákem na hlavě je svádivá. Současný duch hor se však vykazuje rodným listem, kde je v kolonce místo narození uvedeno Slezsko. Ale kdo ví? Při jeho věku a známé schopnosti brát na sebe podoby rozličné je možné všechno. Stejně jako v dějinách. Vždyť kdo si dnes vzpomene na každoroční listopadové oslavy nějaké říjnové revoluce, které nám kazily radost z té hezčí části měsíce valnou část života? Příběh reprezentanta na měsíc listopad, pro nás šlarafy už zase jen měsíc větrů, čili jak my říkáme Windmond, v indiánském písmu malých skautíků bláznivý měsíc a tady na horách zpravidla deštivý, dušičkový až kořalkový čas je stejně napínavý jako předchozí úvod. Soška na titulním snímku má jistou symboliku. V její domovině se jí důvěrně říká „Schnapsflasche". Skrývá v sobě totiž lahvinku na bylinný likér. Asi v ní nebyl vyhlášený čábrčuk z krkonošských hořců Krakonoše Janouška. Tipoval bych spíš Ettaler Klosterliqueur bavorských benediktinů z opatství Ettal. Stačí lok a je tu myšlenka. Tak tedy od Adama - sorry - od Lenky.
Lenka není ani moje milenka, ani ctitelka. Jen jí kdysi zaujala staromódní webová stránka z místa blízkého jejímu někdejšímu bydlišti i školní docházky až se z ní stala pravidelná čtenářka. A protože už je to velká holka, nikterak se za čtení této staromilské pokleslé literatury nestydí. Přes internet jsme nalezli společnou řeč a vznikl článek o někdejším slavném údajně jediném českém hotelu Kulma v Janských Lázních. Prý se tomu říká zpětná vazba. Každopádně jakýkoliv ohlas ješitného autora potěší. Psát jen pro vlastní ukojení grafomanského ega je jen poloviční radost. Když mě navštívila poprvé, zaznamenala okamžitě kladné body, aniž by mi předkládala čtenářský deník. Otřepaná seznamovací floskule z mých telecích kavárenských let, kterou jsem zval distingované dámy na drink, že nejlepší je gin s Toníkem, ji inspirovala k nevšednímu dárku. Original Dynybyl gin a jako bonus dvě třetinky Tonic water - ještě je mám schované. Při nedávné návštěvě Bavorska si zas vzala do hlavy, že by mi jako suvenýr přivezla nějakého alpského Rübezahla. Ale ouha! V Bad Feilnbachu nikdo o žádném nevěděl. Až ho uviděla na bleším trhu jak uprostřed starožitného štákloví v jogínském posedu poklidně pokuřuje z dýmky. No nekupte to! Nechala se jeho zjevem ošálit, stejně jako celé zástupy „krakonošologů" brouzdajících po virtuálních nabídkách aukčních portálů, starožitnictví a bazarů i docela daleko od Krkonoš. Údajného znalce smolícího tyto řádky nevyjímaje. Ačkoli sympatický vousáč předstírá, že je dřevěný s jasnými stopami řezbářských dlát, je kašírovanej. Lidový tvůrce dovedl starobylou techniku papírmaše téměř k dokonalosti. Na západ od Šumavy a Krušných hor má výroba levnějších napodobenin řezbářských výrobků z papírové drtě smíchané s lepidlem dlouholetou tradici. A nemusí to být jen hladké zaoblené tvary z natrhaných pásků papíru lepených do formy ve vrstvách přes sebe, jak vznikají karnevalové masky nebo hlavičky panenek. Po nabarvení nebo vhodném patinování jsou od klasických sochařských materiálů téměř k nerozeznání. Je celkem zanedbatelný detail, že uvedená figurka vlastně ani není čistokrevný Krakonoš. Wurzel Sepp je především populární karnevalová postava Ducha lesů z Oktoberfestů - mnichovských slavností piva. V zeleném fráčku připomíná spíš našeho hastrmana. Kořenový Pepek Wurzelsepp nebo také Waldschrat, Waldgeist a pochopitelně i Rübezahl upravený řezbářskou technikou z pařízků i s kořeny, samorostů a pokroucených větví někdy jen z prostého kusu vhodného dřeva je v Německu, Rakousku či Švýcarsku v hojné míře nabízeným artiklem na trzích, poutích a jarmarcích v aukcích i na burzách. Jen těžko lze odhadnout, zda jde o starožitnost nebo novoděl. Ctitelům Krakonoše, Ducha hor, sběratelům starožitností i náhodným zájemcům je to v podstatě jedno. Hlavně, že se líbí.
Nepublikováno
