Freiheit

...a ukazuje svou tvář prastarou. Je podobná té, kterou tak dobře znám, jen se podívej je to Krakonoš sám - mám odvahu zaparafrázovat tklivý doják Jirky Grossmanna vždycky když na mě sedne tesknice a zatoužím jako kotě si příst a víčka mít zavřená únavou. Svatá pravda, Jirko. Málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou. Tatam je Bílý kříž i ta laskavá náruč. Jen měsíc a starý bělovousý brach Krakonoš jsou věční. Variací na únorového militantního maršála krkonošských skřítků bez hlavy je v mé fantazii hlava Jeho Majestátu bez těla. Nic není nemožné, jak hlásá jedna z dotěrných televizních reklam. I když v nabídce není pranic morbidního, ale docela nevinný drobný barevným smaltem zdobený starožitný odznáček. Stylizaci portrétu horského Pantáty s vlajícím plnovousem a čírem šedivých kadeří do tvaru měsíčního srpku vidí možná jen hrstka nás krakonošofilů se sklonem k somnambulismu a přebujelou obrazotvorností.

„Pražská kavárna" by jistě našla podobu se šlechtickým šoumenem Karlem Schwarzenbergem z období jeho presidentské kampaně. Odrostlí pankáči z generace Husákových dětí v něm možná spatří spíš některého z členů finské recesistické rockové kapely s podivnou image z dob svého mládí. Leningrad Cowboys a jejich rádobyvtipné parodie kultovních fláků Beatles nebo Led Zeppelin stvořil režisér Aki Kurismäki pro film Leningradští kovbojové dobývají Ameriku a už jim to zůstalo. Špičaté paruky, extrémně špičaté boty, vodka a balalajky a vystupování s Alexandrovci budilo úžas i opovržení. Dvakrát dokonce vystupovali i v Praze. Polský plakát k provokativnímu filmu jim docela fandí, ale jistá podoba tam s prominutím taky je. Možná.

Nepublikováno