Freiheit

Všestranný jizerskohorský umělec Adolf Schnabel se k postavě Krakonoše vracel ve své tvorbě vícekrát. Jen z pohlednic s námětem nejvyššího pána krkonošských hor, známého v malířově rodném etniku jako Rübezahl a vydaných jeho nakladatelstvím v Desné, by se dala sestavit docela pestrá minikolekce. V duchu germánského kultu nikterak přívětivého, spíš škodolibého a zlomyslného obra, tak odlišného od dobračiska s faječkou, který jakoby právě vyšel z některé z českých hájoven, ho taky většinou ztvárňoval. Ať už jak domlouvá neukázněnému lyžaři, či si nebezpečně pohrává s příliš dotěrným turistou, nebo se chystá svrhnout skalisko na celé to nevycválané lidské plémě, vždy je to proti „pidi člobrdíkům" opravdový a mocný velikán. I jeho rozevlátá postava sjíždějící horské svahy šusem na lyžích, nebo majestátní figura strnule přehlížející své království, budí respekt. Dokonce i účelově přepracovaná vánoční varianta s ozdobeným stromečkem má do laskavosti svátečního kýče na hony daleko.

Autor, poznamenaný celoživotním traumatem z běsnícího živlu při protržení přehrady na Bílé Desné 18. září 1916, při kterém přišel o rodný dům i zázemí svého atelieru s celou dosavadní uměleckou tvorbou, včetně množství obrazů a soch, tak možná podvědomě přenášel do vzhledu horského ducha ztělesnění přírodních živlů v té kruté a nepřátelské podobě. Jen částečně se s děsivým zážitkem vyrovnal zhotovením pomníku všem obětem této největší přírodní katastrofy v regionu z mohutného balvanu přivaleného vodní masou, odhaleného 10. října 1937. Jeho pohled na svět jistě ovlivnilo i pozvání již zralého třiačtyřicetiletého muže do bouře první světové války od c. a k. rakousko - uherského vojenského eráru v roce 1917. Akademický malíř, sochař a keramik Adolf Schnabel, jedenáctý z dvanácti dětí zakladatele desenské porcelánky, kde později příležitostně pracoval jako malíř a modelér se narodil v Desné 23. června 1874. Po absolvování litoměřického gymnázia a keramické odborné školy v Teplicích studoval v letech 1893 - 1896 kreslení na uměleckoprůmyslové škole v Drážďanech a poté sochařství na akademii ve Vídni. Vždy u věhlasných profesorů a s excelentními výsledky. Už při odchodu z Teplic obdržel ohodnocení 1. cenou dotovanou částkou 50 zlatých. Také za studií v Drážďanech získal v soutěži o nejlepší kresbu aktu 1. cenu. Na akademii byla jeho plastika v životní velikosti nazvaná „Säen und ernten" (Zasetí a sklizeň) ohodnocena zlatou Fügnerovou medailí a v posledním roce vídeňského studia byl dekorován prestižní cenou rakouského průmyslníka, politika a mecenáše Nikolause Dumby. Coby nepřehlédnutelný příslušník intelektuálních kruhů tvořil v rodném městě, kde mimo množství knižních ilustrací vydal i řadu krajinářských pohlednic z Jizerských hor. Z dob jeho působení v rodinné porcelánce pochází nepřeberně drobných uměleckých i užitkových předmětů. Z významnějších realizací nelze opomenout kamenný reliéf Madony pro hlavní bránu nového desenského katolického kostela Nanebevzetí Panny Marie, pomník padlých v I. světové válce a pomník Friedricha Ludwiga Jahna. Pro spořitelnu v Liberci namaloval obraz „Iserheimat", a „Brusírnu dřeva" a „Krakonoše" pro okresní úřad. Známé jsou i další obrazy jako „Jizerské rašeliniště" nebo „Po koupeli". Po nuceném vystěhování do Německa získal teprve v roce 1947 trvalý pobyt ve Schwerinu - Benátkách severu, hlavním městě Meklenburska v bývalé NDR, kde 14. ledna 1950 zemřel. Jeho skromný hrob zdobí jen jednoduše vyřezávaný dřevěný kříž s prostým nápisem: „Adolf Schnabel, sudetoněmecký malíř".

 S použitím textu Karla Fleischmanna z knihy „Künstler aus dem Jeschken - Isergebirge" 1988

Nepublikováno