Nerad bych se jakýmkoliv způsobem dotkl svého kamaráda, který mě svým opečovávaným červeným autíčkem (prý Octavia) vzal na cestu napříč Čechami na západ do metropole Prazdroje, firmy Škoda a někdejšího působiště papírenských podnikatelů z rodiny Piette Rivage, kteří měli hnízdo u nás v Krkonoších. To se mi jen honí hlavou známý příběh husitských sirotků z oddílů polního hejtmana a vyhlášeného kruťase Jana Čapka ze Sán. Ten nešťastné dvouhrbé zvíře, dar polského krále Vladislava II. Jagellonského za pomoc v bitvě proti řádu německých rytířů u Baltu, dotáhl v roce 1433 jako bubáka až k hradbám obléhané katolické Plzně. Obránci se při nečekaném výpadu velblouda zmocnili a husitské hordy odtáhly s dlouhým nosem a pořádnou ostudou. Exotické zvíře skončilo nakonec jako „dárek" v Norimberku a zásluhou Zikmunda Lucemburského hned v následujícím roce jako heraldická figura v polepšení plzeňského městského znaku. Tolik dávná legenda.
S velbloudem do Plzně
Nejel jsem tudíž s velbloudem, ale v jeho stopách a bez nějakých zjevných potíží jsme se dostali do samého centra na parkoviště obchodního komplexu Plzeň Plaza. Nebylo to poprvé, kdy jsme z pouhého cestovatelského rozmaru, náhle a bez příprav vyjeli tímto směrem v sedle pomyslného sběratelského koníčka vydrancovat těch několik antikvariátů a starožitnických krámků v bláhové naději, že objevíme daleko od Krkonoš nějakou regionální zajímavost. A jako vždy jsme odtáhli skoro jako ti husiti. Doma se s odkazem na podnikání firmy Piette setkáváme na každém kroku. Plzeňská nabídka je mnohem skromnější. Nedávno zbořená výstavná vila Piettů, stejně jako kdysi věhlasná papírna na pohlednicích, jsou tu hledaným a vzácným zbožím, víc než kde jinde. Zato pouťové porcelánové figurky žacléřské provenience jsou zastoupeny mezi nabídkou z Míšně a početných západočeských porcelánek docela hojně, aniž by prodejci věděli, co vlastně značka zkřížených iniciál T P znamená. Tak aspoň pokochat se pohledem a případně trochu „zamachrovat" jako znalci příležitost byla. Nejlepší prý přichází nakonec, mě potkalo hned úvodem. Mnohokrát potvrzená pravda, že Krakonoš je všude a nezná hranice, se potvrdila i tentokrát. Fešák na reprodukci grafického listu Mistra Jiřího Trnky byl nakonec mnohem levnější než mini kafíčko espresso ristretto v pouliční kafírně.
Nepublikováno