Freiheit

Jedním z historických předobrazů nejvyššího krkonošského božstva byl nepochybně tajemný poutník, kráčející nehostinnou a neprobádanou krajinou divokých lesů, hlubokých údolí a skalnatých vrcholů dávných Krkonoš. Ten neklid a stálé přemísťování má Krakonoš zakódován v genech, byť by byl i z kamene vysochán. Příkladem budiž novodobý symbol Janských Lázní, pískovcová socha horského ducha v podobě svalnatého obra s dobráckou tváří, obloženého „hromadou kamení", jak přezíravě konstatují některé turistické bedekry. V současné době je opět středem nebývalé pozornosti. Místo aby důstojně oslavil 110 let své existence, musel se stěhovat. Za ten krátký čas dokonce již počtvrté. Jemné cukání koutků úst těch zasvěcených jistě vyvolá diskusní příspěvek na oficiálních webových stránkách lázeňského města, že na posledním místě stál stovku let, stejně jako názor pana starosty v odpovědi, že je to místo nedůstojné. Bylo snad důstojnější to v západním koutě náměstí za chátrající, kdysi honosnou budovou kina, kde se kolem něj také točily autobusy? Také tam vítal návštěvníky přijíždějící do Janských Lázní, dokonce nejdéle ve své krátké historii. Zvyk je svazující a jak říkají škarohlídi, každá změna je k horšímu.

Vše začalo v roce 1906 velkorysými přípravami na návštěvu Jeho veličenstva císaře Františka Josefa I. při příležitosti oslav 900. výročí údajného objevení léčivých pramenů. Mocnář se, jak už to bývá, pro zaneprázdnění jinými vládními úkoly bohužel nedostavil. Pobýval v té době v Liberci na velké podnikatelské výstavě českých Němců trvající od května do září, kam vzkvétající krkonošské lázeňské středisko poslalo jako nejžhavější želízko v ohni pro ozdobu pavilonu lázeňství monumentální poprsí Krakonoše z dílny významného trutnovského sochaře Josefa Zeipelta, vyrůstající z umělého skaliska, doplněného čtyřdílným tablem z vřídelního kamene s pohledy na dominanty městečka pod Černou horou. Oslavy byly odloženy na příští rok, protože císař pana starostu Schiera osobně ujistil, že Janské Lázně při nejbližší vhodné příležitosti určitě navštíví. Konaly se 29. června 1907 - opět bez císařské účasti. O rok později byl na lázeňském náměstí vztyčen na skromnější skalce nad nádrží z vřídelních kamenů s vodou z pitného pramene pro pohodlí návštěvníků navrátilec z liberecké výstavy. Stal se záhy symbolickým výtvarným prvkem lázeňského centra a vydržel zde zhruba šest desetiletí. Teprve s radikální přestavbou celého středu města koncem sedmdesátých let minulého století byl nenápadně a bez fanfár přestěhován. Prý na důstojnější místo vedle Kolonády pod hudební altán, shodou okolností opět na točnu přijíždějících autobusů, jako protipól veřejných záchodků, se kterými si zarostlá zákoutí kolem mnozí hosté často i pletli. Odborného rozebrání a opětného sestavení se ujali žáci kamenické školy v Hořicích v Podkrkonoší a možná právě od té doby se traduje, že je socha jejich dílem. Zatím poslední přesun z letošního léta vyvolalo narovnávání dlouhodobě nedořešených majetkových poměrů mezi městem Janské Lázně a lázeňskou organizací Státní léčebné lázně Janské Lázně, bez kterého by město nezískalo dotační příspěvek z fondu Ministerstva zemědělství. Nově vybrané stanoviště číslo 4 na Horní promenádě vzbuzuje na první pohled dojem, že se zastupitelstvo od počátku snaží uklidit „vladařskou konkurenci" ze svého těsného sousedství co nejdál na periferii. Socha je však na štěstí opět na frekventovaném místě, navíc s báječnou vyhlídkou na historickou část lázeňského panoramatu a údolím Janského potoka ke Svobodě nad Úpou a k malebnému hřbetu Rýchor na horizontu. Svým příslovečným bystrozrakem může janskolázeňský Krakonoš za optimálních povětrnostních podmínek každodenně zaznamenat, jak ho ze své svobodské meze zdravím a přeji dlouhý ničím nerušený pobejtek na novém místě, s početnými zástupy kolemjdoucích poutníků s pokorou a obdivem, bez vlezlých (doslova) vandalů. Vítej, milý Krakonoši!

Post scriptum: Debatu o vhodnosti místa, případně o citu pro proporce, názorně ilustruje skupinová fotografie, jakých bylo v dobách hromadné rekreace ROH pořízeno na památku pobytu v Janských Lázních nepočítaně. Horský obr Krakonoš z vrcholu skaliska snímku opravdu dominuje. Na nejnovější instalaci tak trochu připomíná populárního Milerova Krtečka vylézajícího z krtiny. Jen zapištět!

Nepublikováno

In.: Krkonoše - Jizerské hory 1/2017 (redakčně upraveno)