Freiheit

Rok se s rokem sešel a v Jelení Hoře opět v posledním zářijovém víkendu proběhlo velkolepé tradiční mezinárodní setkání sběratelů všech možných oborů pod širým nebem na hlavním Rynku a v přilehlých ulicích - kolosální již 43. Jarmark starožitností a kuriosit. My tři „kluci, co spolu mluvíme" jsme nesměli chybět. Chladné sobotní ráno si vyžadovalo svižnější chůzi než obvykle, přesto vymezený čas zdaleka nestačil k prostudování veškeré nabídky. Objevit v té záplavě nějaké zpodobení Krakonoše, na kterého je mé oko cvičeno především, je kupodivu právě tady, na dohled od majestátních krkonošských hřebenů velice nesnadné. Mouřeníni, orientálci, indiáni, svatí, šlechtici, státníci, horníci, myslivci a havěť všelijaká z rozličných materiálů v nejrůznějších podobách se vyskytují téměř u každého stánku; avšak žádný Krakonoš! Jen jediný dřevěný ubožáček, jakých je i u nás v prodejnách krkonošských suvenýrů dost a dost.

Nepsaný zákon však velí - bez Krakonoše se nevracet. Stačí odznáček, medailka, přívěsek, štítek na hůl.... Kamarádi své choutky ukojili měrou vrchovatou. Mě zachránil historický pohled od hojně navštěvovaného vodopádu řeky Szklarky poblíž Sklářské Poruby ze začátku minulého století. „Dlouhá adresa" vydavatele Wilhelma Adolpha s razítkem od vodopádu ze 7. července 1903 představuje „živého" (ty mám nejradši) Rübezahla. Ačkoli šlo tenkrát o pruské území, postrádá drobný vousáč přestrojený za trpaslíka majestátnost horského obra, jak jej zobrazovalo německé etnikum na „naší" straně Krkonoš. Takový typický polský Skarbnik, strážce podzemních pokladů, vzbuzující spíš úsměv než hrůzu. Staří Slezané mu sice říkali Rübezahl, není to však ani pohádkový hromovládce z Obřího dolu, ani český pantáta z hájovny na Benecku. Co naplat, do rodiny patří.

Nepublikováno