Vládce Krkonoš má, jak ví možná ještě dnes každé malé dítě, nekonečné množství podob. Většinou však akčních, neboť i všechny ty jeho sošné postoje přímo vyzařují skrytou energii a sílu. Ale proč by si nemohl aspoň o Silvestru, po všech těch patáliích s kočírováním horského „poujetří", dáchnout někde na vrcholovém skalisku a dát si zaslouženého šlofíka? Takhle jsem cimrmanovskou situaci vnímal pod vlivem horlivých našeptávačů z řad domácích štamgastů - jistého starého myslivce, praděda Honzy Bechera, i cizokrajného poutníka Johnnie Walkera se zámořským kapitánem Henry Morganem. A nijak mi nevadilo, že chrupající Krakonoš někde odložil své obvyklé vysoké holínky a nezbytnou hůl.
Krakonoš ležící, spící…
Teprve po několika hodinách nového roku s vyspáním z kocoviny jsem se na něj dokázal podívat střízlivýma očima. Hověl si jako každoročně v koutku starého betléma, nerušen mumrajem vznešených monarchů s královským doprovodem, pastuchů ženoucích stáda bělostných oveček i prostých daráků z hor, kteří se pospíchají poklonit Jezulátku v jesličkách. Opět to byl ten starý známý „diviš", znavený neustálým vyhlížením hvězdy betlémské. Typická dřevěná figurka poustevníka, které se v betlemářské hantýrce běžněji říká lenoch, od neznámého řezbáře z řad původních německých obyvatel kraje pod Sněžkou. Našel jsem ho v pravěku mých klukovských let na opuštěné půdě prázdného domu v zdivočelých poválečných časech. Původní, pravděpodobně skříňové „krippe" z nichž pochází, musel být docela vzácný a honosný soubor, jak nasvědčuje odborná polychromie na šepsovém podkladu s použitím charakteristických anilinových barev míchaných s klihem a okázalé zlacení. Při srovnání s horským duchem na historické pohlednici z vydavatelství Rübezahl Paula Höckendorfa v někdejším slezském Hirschbergu (Jelení Hora) to, až na nedůstojné pantofle, zas tak velký opilecký úlet nebyl.
Nepublikováno
To je podoba, co...