Freiheit

Jen málokdy mě něco nadzvedne ze sedla. Dokonce jsem si vědom, že žiji v uzavřené bublině svých soukromých zájmů a koníčků. Nedržím tudíž prst na tepu doby, takže mě poněkud zaskočila existence spolku Rýbrcoul - duch hor, o jehož první avizované akci téhož názvu, plánované na 6. října 2018 jsem se právě dočetl v Trutnovinkách. Nedalo mi příliš práce zjistit, že v řadách partnerů společné akce plánované pro trutnovské Společenské centrum Uffo a Ski areál v Mladých Bukách teprve nedávno založenou zapsanou společností stojí vesměs mladí, vzdělaní, inteligentní a sympatičtí lidé. Jsem letitý ctitel Pána našich nejvyšších hor Krkonoš, ať už mu říkáme Krakonoš nebo Rýbrcoul. I když správnější by bylo užívat původní německé Rübezahl než český zkomolený překlad. Ale budiž. Ani prvotní heraldická figura z Helwigovy mapy Slezska, která v moderním zpracování sochařky Pauliny Skavové oživila kruhový objezd na výpadovce z Trutnova na sever, mi není nijak proti mysli. Naopak velmi vhodně doplňuje realistickou personu na Krakonošově náměstí. I v logu společnosti působí svěže a neotřele. Při vší skromnosti si troufám tvrdit, že o rozličných podobách horského vládce něco málo vím a zlomek jsem jich s tolerancí sobě vlastní zveřejnil i ve speciální záložce tohoto webu.

Tak proč u všech čertů ho mají reprezentovat odpudiví Krampusové. I když mají Krkonoše s Tyrolskem historicky hodně společného, tak tohle je s prominutím úplně jiná pohádka. Zde si dovolím volně ocitovat z Wikipedie: „Krampus je rohatá antropomorfní figura, která v rakouském a jihoněmeckém folklóru odpovídá českému čertovi a v doprovodu sv. Mikuláše obchází krajem vždy 5. prosince." Ponechme stranou, že i ten staročeský čert je v podstatě roztomilá bytost ve srovnání s rozšklebeným ďáblem naklonovaným americkými strašidly z Halloweenu a fantasmagorickými příšerami z béčkových filmů hollywoodské továrny na iluze. Je to absolutní nepochopení mýtické postavy, zakořeněné už dávno v polské části Krkonoš. Tam je to stejně odsouzeníhodné, ale při elementární znalosti historie snad i omluvitelné. Poláci, kteří po druhé světové válce v Krkonoších vystřídali dlouhodobě usazené německé etnikum, neměli k bájím o Rübezahlovi žádný vztah a do všeho německého kopali, což lze po jejich válečných zkušenostech lidsky pochopit. Mezi tím si svého Liczyrzepu vybavili vlastní mytologií i pochybným ztvárněním, hyzdícím například v počtu hned několika živých exemplářů posvátný vrchol Sněžky. Úmysl překrucovat tradice v zájmu přiblížení se k světovým trendům považuji za scestný, stejně jako před několika lety návrh na sochu „trutnovského" draka okopírovaného ze sci - fi cizí provenience. Doufám, že to není čecháčkovství a úzkoprsost, ale úcta k tradicím a historii. Můj oblíbený časopis Krkonoše otiskoval kdysi pravidelnou rubriku „Krakonoš vše vidí". Jsem přesvědčen, že to platí stále, ať už v Ducha hor věříme nebo ne.

Nepublikováno