Freiheit

Krakonoš lišejníkovej, pro září jako vyšitej! Duch Gór mi pro tentokrát doufám promine trochu té lajdácké horácké mluvy z Krkonoš. Je totiž Polák jako poleno z dolnoslezského vnitrozemí, poněkud vzdáleného od hraničních horských hřebenů. Hned o první záříjové neděli se ke mně přitovařišil ve starobylém městě Svídnici, která je jedním z partnerských měst našeho „guberna", brány Krkonoš a někdejšího sídla okresu - rovněž starobylého, právovárečného věnného města českých královen, Trutnova. Na rozdíl od některých představitelů obou jmenovaných měst si nemyslím, že se dá sedět na více židlích současně, a tak jsem si ze dvou mumrajů vybral ten komornější, mému nenažranému sběratelskému oři bližší a tudíž jako na potvoru ale logicky vzdálenější. Na Krakonošově náměstí v Trutnově probíhal hojně navštívený jarmark s bohatým kulturním programem a na Radničním náměstí a přilehlých ulicích ve Svídnici tradiční jarmark starožitností, bleší trh s neopakovatelnou atmosférou a nabídkou všeho možného a mnohokrát i nemožného. Za mého mládí nabízela podobné skvosty mnohá smetiště, sběrny druhotných surovin i organizované „železné neděle" v podstatě zadarmo. Tady je každý kovaný hřebík, rezavá sekerka nebo otlučená bandaska na mléko patřičně oceněná a postavená na roveň barokním andělíčkům, míšeňskému porcelánu a „ručně malovaným" rozměrným olejům na plátně. Už dávno jsem se smířil s tím, že vůbec není nutné nic kupovat, stačí jen zírat a nepřestat se divit.

Mužík nasoukaný v těsném fráčku a nohavicích hustě polepených lišejníky představující Krakonoše na předválečné pohlednici stával modelem hned několika mistrům kamery na mnoha charakteristických místech hor. Na české straně u Obří či Labské boudy, u Mužských kamenů, u Labského pramene i vodopádu a dalších dominant ho častokrát fotil V. Čermák z Prahy - Košíř, který někdy přidával na pohlednici výhrůžku „Napodobení stíhám", nebo Franz Madlé z Liberce. Detailnější záběry, většinou mistrné fotomontáže (alespoň podle neměnného postoje figuranta) jsou od fotografa a vydavatele Hermanna Jäschke z tehdejšího Bad Warmbrunn, dnešní Cieplice Śl. součásti městské aglomerace Jelení Hory. Jen tajemný model si svou anonymitu i po letech stále zachovává.

Malá zajížďka při zpáteční cestě směřovala do Meziměstí na avizovanou výstavu historických kartografických děl s návazností na širší region Broumovska, Kladska a Slezska z unikátní kolekce sběratele a publicisty Petra Bergmanna. Výstavní sál velkolepého multifunkčního Centra Walzel, vybudovaného v duchu reklamního sloganu „fabrika na zážitky" z bývalé tkalcovny, zůstal i přes několikeré zvonění z neznámých důvodů nedobytný. Přívětivou náruč naopak nabídla Restaurace Švejk na opačném konci rozlehlé industriální budovy. Vtipný interiér s citáty z Haškova světoznámého díla, skvělá kuchyně a sympatická obsluha daly v duchu prověřeného rčení, že láska prochází žaludkem na chvilkovou duchovní újmu zcela zapomenout. Dodatečně se vše telefonicky vysvětlilo, tak snad, dá-li Krakonoš, ještě se na mapy při nějakém dalším veselém výletě podívám.

Nepublikováno