Freiheit

Pán nejvyšších českých hor Krakonoš je téma prakticky nevyčerpatelné. Stejně jako početná řádka jeho známých i zapomenutých nebo jen jednorázových představitelů. O mě je známo, že jejich vyobrazení vyhledávám a pídím se i po zajímavých podrobnostech. Je mi velkou ctí se s některým z těch současných setkat a dětinským potěšením získat autogram. Pohlednic s jejich podobou je už pěkný štůsek, a tak o materiál k podepsání není nouze. Ti nejznámější s tím žádné ciráty nedělali. Jednička v mých očích Jindřich Buchal Benecký šel podobným pošukům naproti a vždy měl u sebe pohotově některou ze svých oficiálních fotografií již podepsanou. Mnozí, jako příkladně svobodský pan Umlauf nebo Oldřich Janoušek Kabelický zemřeli dřív, než jsem se osmělil. Ladislav Jirouš z Poniklé, spoluzakladatel apolitické Krakonošovy strany, který se ve svých šestašedesáti letech stále ještě vyhřívá na výsluní zájmu mě při náhodném setkání v informačním centru KRNAP ve „čtyřech historických domcích" ve Vrchlabí pěkně vypekl. Rychle jsem si koupil jednu z několika variant jeho pohlednic z nabídky a požádal o podpis. Velkoryse načmáral nějakou muří nohu, ve které jsem až doma v klidu vyluštil jméno Krakonoš. Což pan Buchal dělal sice taky, ale většinou skromně až za své civilní jméno.

Z tradičních příležitostných Krakonošů, tenkrát ovšem Rübezahlů, protože jsem je vyštrachal ve starém krajanském (rozuměj německém) tisku, jsou dva odlišní představitelé z blízkého regionu. Johann Sturm ze Šimonovy stráně ve Velké Úpě, narozený na „Simmabergu" čp. 108 v rodině budního hospodáře a pomocníka ve mlýně Emila Sturma 4. května 1901, byl hvězdou mezi světovými válkami minimálně ve východních Krkonoších. Dobře stavěný horal pravidelně vynikal ve vyšňořených krojovaných průvodech okresních „Bundesfestů", německých spolkových slavností v Trutnově. V plné síle opásaný kožešinou jako pravý Kelt, provázený zástupem sedmi trpaslíků, je zvěčněn se Sněžkou v pozadí na sběrateli dodnes vyhledávané a ceněné historické pohlednici. V několika barevných odstínech ji poprvé vydal už v roce 1926 fotograf Hans Bönsch ve Velké Úpě II. Na v úvodu uvedené fotografii pózuje Johann sám v zasněžené krajině Hugo Gleißnerovi z Velké Úpy v roce 1939. Po válce mu žádné domovské právo v Krkonoších ani značná popularita nijak nepomohly. I tento Krakonoš byl „odsunut" do Němec. Konkrétně transportem číslo XI. 7. července 1946 i s rodinou ve vagonu 31 do hraniční cílové stanice Bad Brambach v sovětské okupační zóně. Na méně kvalitní kopii z černobílé dobové kopírky je jeden z těch jednorázových Krakonošů. Do střízlivějšího fráčku pošitého mechem a lišejníky se s nalepeným vousem nasoukal Franz Kühn z Maršova I. Jeho maska „Rübezahl" byla mezi oceněnými na karnevalu ve svobodské turnerské tělocvičně v roce 1922.

Nepublikováno