Ani potutelně se uculující strejda v opršalém hubertusu, rozšafně bafající z památeční gypsovky, ani nabubřelý démon s muskulaturou kopírující žulové stavivo svých rodných „Riesengebirge". Do zástupu víceméně statických suvenýrových panáků vnesl trutnovský mistr modelace především pohyb. Schwantnerův Krakonoš v komorním provedení z bílého glazovaného porcelánu o maloučko přesahující výšku 20 cm, tak jak jej autor vymodeloval pro žacléřskou porcelánku svého mecenáše Theodora Pohla, energii přímo vyzařuje.
Foto Lubor Kotek
Odborníci možná objeví vzdálenou inspiraci malířskými studiemi Moritze Schwinda, to však originalitu Schwantnerova pojetí nijak nesnižuje. Rozevlátou postavu v běhu s krokem téměř tanečním, doplňuje sice dobový kolorit atributů pána hor, ale. Nebyl by to umělec Schwantnerova formátu, aby se vyjadřoval tak prvoplánově. Je tu nezbytný sukovitý kyj. Pevně však kotví v zemi a cudně skryt za zády, slouží především jako letmá podpora. Jsou tu blesky až kýčovité, přesto se zdá, že je Krakonoš svou bosou nohou spíš zašlapává, aby neškodily. A vítr, přímo hmatatelný, rozevlál lehkou pelerínu do tvaru letící komety. Šlachovitá postava v kožené kytli s výraznýma upracovanýma rukama a pevné břicho jsou už rysy navýsost lidské, tolik připomínající mistrovy horácké modely. Charakteristické, ostře řezané rysy obličeje, ověnčené nezbytným plnovousem, oživují pichlavá očička žacléřských horníků. Emil Schwantner /1890-1956/, meziválečný sochařský zjev našeho regionu, viděl Krakonoše právě takhle. Není divu, že v polovině třicátých let netradiční suvenýr z hor mnoho kupců nenašel. Příliš se podobá hladovému horalovi z Rýchor jak pádí časným ránem cestou necestou do Žacléře na šichtu.
In: Krkonoše - Jizerské hory 1998/1
