Freiheit

Nenechte se ošálit, milé děti. Krakonoš, Rübezahl i Rýbrcoul - jedno jsou. Personifikace Ducha hor má mnoho podob, odvislých od fantazie interpretů. Vlivem věků se mění a své polínko postupně přikládají další a další tvůrci. Ani věřící křesťan si určitě nemyslí, že Bůh je ten často zobrazovaný bělovlasý stařec se svatozáří. Ve snaze dát přírodní síle nějakou konkrétní podobu, stvořili si dávní horáci ve svých představách, a to nejen v Krkonoších, obří personu vládnoucí živlům, bájného vládce horstva. A je úplně jedno, jestli to je ta známá heraldická složenina s parohy, vydávaná jejími současnými vyznavači za jediného, pravého a nefalšovaného super bio Rýbrcoula s naprostým ignorováním vzniku toho slova z původního německého Rübezahl. Nebo nadpřirozený kulturista a otužilec, rudovousý hromotluk s kyjem opásaný kožešinou, na kterém trvalo německé etnikum. České „holubičí" povaze, kterou nám ale vsugerovali teprve obrozenci v 19. století, holt nejvíc odpovídá dobrácký strejda z hájovny a jméno Krakonoš souznící s pohořím. Ponechme stranou věčné neplodné rozepře, kde se zrodil či odkud přišel a dopřejme mu velkoryse při znalosti úrovně současného bádání volný pohyb alespoň v rámci Schengenského prostoru po kopcích a údolími střední Evropy. On sám nejlíp ví, kam patří! Že je ve většině případů zpodobněn tak říkajíc se Sněžkou za zády, to přece nemůže být náhoda.

Jedním z kumštýřů, který prokazatelně aspoň jedinkrát zabrousil do krakonošovské tématiky je jistý Alfred Kindermann. Originální obraz z roku 1960 se svérázným pojetím vousatého horského obra v jednoduchém splývavém plášti s kapucí, teskně shlížejícího přes zasněžené hřebeny k matce krkonošských hor věnčené typickým shlukem staveb na vrcholu, se stal předlohou několika variant pohlednic. Samostatný obrázek na tzv. „malém formátu" není tak běžný jako velkoformátová pohlednice s přidaným textem hymny českých Němců z Krkonoš „Riesengebirglers Heimatlied". Všechny vydal autor vlastním nákladem v lesy obklopeném městečku Laufenselden v hessenském okrese Taunus v Porýní. Smutnou ironií osudu je nejbližší vrchol v okolí Grauer Kopf se směšnými 543 metry nadmořské výšky. O téměř čtyřicet metrů vyšší Kraví vrch, kopeček za naší chalupou je proti němu habán. (To jsem se ale nechal trochu unést). Otázkou zůstává, zda je to tentýž Alfred Kindermann z předválečného Liberce, ke kterému směřují mnohé indicie. Údajně vlastnil v metropoli severu litografickou dílnu a mezi velkými jmény z řad jizerskohorských malířů, grafiků a ilustrátorů místní početné německy hovořící kolonie bývá obvykle uváděn pod společným jmenovatelem „a mnozí další". I přesto, že zaujímal nikoliv bezvýznamné místo ve výboru meziválečného uměleckého spolku Metznerbund. Ačkoliv jsem, aspoň podle data narození děd, tak určitě ne vševěd. Když nevíš, tak se zeptej - říká moje lepší polovička. A koho jiného, když ne té nejpovolanější? M.A., Ph.D. Anna Habánová z Oblastní galerie v Liberci přednáší na Technické univerzitě tamtéž a tvorbou českých Němců včetně dějin Metznerbundu se dlouhodobě zabývá. Ani jsem nedoufal v odpověď v obavách, že paní doktorka má nejspíš kvalitní antivirový program u e-mailové pošty, který zprávy ze směšné neznámé adresy automaticky vyhodnotí jako spam. Odpověď se základními životopisnými daty, od kterých se šťoura mého formátu může odrazit, naštěstí přišla. Alfred Gustav Kindermann se narodil 24. března 1887 v obci Königswalde, dnes Království, městská část Šluknova, okres Děčín a zemřel 13. dubna 1973 v již zmíněném Laufenseldenu v Hesensku, kam ho zavál osud po druhé světové válce. Původně se vyučil tiskařem ve šluknovské provozovně světoznámé firmy Franz Strobach & Sohn, Velký Šenov, ze které po roce 1945 vznikl známý podnik Severografia. Jeho otec Carl Otto a matka Anna Pauline rozená Plischke, oba rodáci z Königswalde měli celkem 13 dětí, takže se nelze divit, že jméno Kindermann bylo na Šluknovsku tak rozšířené. Sám umělec se ovšem oženil až ve zralém věku 46 let v roce 1933 a měl s Marií Evou Maturovou narozenou na Štědrý den roku 1904 v Ústí nad Labem celkem tři děti. Jak snadné je sklouznout od seriózního tématu o Krakonošovi k pavlačovým drbům, to bych já snad mohl přímo vyučovat. Ale takový už je život.

Nepublikováno