Freiheit

Vybrat nějakého zajímavého Krakonoše na květen v duchu mé autorské zkratky a zůstat věrný historickým pohlednicím nebylo kupodivu nic těžkého. Nejkrásnější jarní měsíc tentokrát jakoby chtěl vynahradit veškeré strádání způsobené pandemií koronaviru, opravdu hýří barvami, které si v karanténě při pohledu z okna zrovna moc neužijem. Šťavnatá zeleň stromoví je prozářená květy v počáteční převažující bílé, do které se postupně mísí všechny ostatní barvy duhy. Všechno pučí a se nalejvá, jen mě nikdo nepučí ani nenaleje - hospody jsou dosud zavřené. Proti logickému očekávání nějakého kýčovitě pestrobarevného pána hor, kterými překypují mnohé kolekce historických pohlednic z Krkonoš, nasazuji těžkou váhu originální kresby tužkou na nejlevnějším korespondenčním lístku z počátku 20. století. Jestli pisatele vedla touha prosadit své výtvarné nadání či jen pouhá šetrnost už asi nikdo nezjistí. Vsadil bych spíš na druhou možnost, protože dopisnice německé provenience pouze s nápisem Postkarte v záhlaví a předtištěnými adresními řádky tak zvané „krátké adresy" (po roce 1906) nemá žádný další identifikační marker. Ani signaturu tiskárny, ani předtištěnou známku. Jen vtipné zdravice psané ve verších minimálně pěti různými rukopisy s humorem žehrající na deštivé psí počasí od plných půllitrů v suchu a teple v té době vyhlášené horské restaurace. Neznámému adresátovi nevšední památku z hřebenové túry napsanou na Boudě prince Jindřicha zřejmě veselá partička kolem podepsaného strýčka doručila osobně. Bohužel u data 26. VII. zapomněli připsat rok. V tomto směru je vypovídací hodnota lístku poměrně omezená.

Sběratelsky ceněnou kuriozitu z uvedeného exempláře činí kresba sedícího Krakonoše se Sněžkou v pozadí na straně určené pro písemné sdělení. Podobných kousků je i ve vyhlášených mnohatisícikusových sbírkách jako šafránu. Dvouřádkový německý nápis verzálami „GRUSS AUS DEM RIE - SENGEBIRGE" (Zdravím z Krkonoš) vylučuje jakékoliv pochyby kdo je ten velký vousatý chlap s kyjem v rozhalené vyšívané haleně a podivným širákem na hlavě. Jen to černé se zahnutým zobákem, co mu sedí na rameni, vůbec nepřipomíná sojku práskačku z oblíbených Večerníčků České televize. I tak by nad sběratelskou zajímavůstkou možná velká jména z branže pohrdlivě ohrnovala nos. Pro mě má ale nevyčíslitelnou přidanou hodnotu navíc. Je to osobní dárek od vzácného přítele a kolegy, dnem i měsícem narození a rodištěm v Náchodě spřízněného lesnického odborníka Ing. Theodora Lokvence, CSc (1926 - 2013). Nejen při souboji nebo sňatku jsou vyžadováni dva svědci. Dva ručitelé prý bývali třeba i při vstupu do jediné státostrany blahé paměti. A sám jsem se přesvědčil, že i do jedné věhlasné sběratelské společnosti. Jako mladého nezkušeného a neznámého kandrdase mě v dávných dobách vlády komančů zaštítil svým jménem, které má mezi krkonošskými badateli a publicisty, významnými sběrateli a znalci regionální historie a v neposlední řadě i dlouholetými a uznávanými numismatiky svou váhu dosud, právě Dorek.

Nepublikováno